Vrchol Ostrý, CHKO Šumava

   

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.2031864N, 13.1098253E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/duzagezato

Byl krásný den a já jsem se s člobrdicí vydal na další průzkum šumavských hvozdů. Ráno jsem si přivstal a než se Puňťa vyhoupnul na oblohu, už jsem brázdil šumavské lesy a užíval jsem si každý krok tak, jak to umím jen já.

 

Zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků stoupal jsem po zpevněné lesní cestě vzhůru k obloze. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, byl vzrostlý les. Pod vysokými stromy merčil jsem mladé rozčepýřené stromky. Pod mladými rozčepýřenými stromky merčil jsem pidi stromky, mech i borůvčí a také spoustu pařezů porostlých choroši a dalšími rostlinkami.

 

Cesta, po které jsem tlapkal, se klikatila lesem. O rovince jsem si mohl nechat jen zdát. Stále jsem stoupal, ale netrvalo dlouho a zpevněnou cestu jsem vyměnil za uzounkou pěšinku, kde jsem co chvíli musel dávat velký pozor, kam šlapu a hlavně jsem se musel koukat pod tlapky, abych nezakopl o kámen.

 

Nejeden člobrda by asi řekl, že jsem vyměnil pohodlnou cestu za cestu ne zrovna komfortní. Ale já vám mohu s klidným svědomím štěknout, že teprve s nádhernou lesní pěšinkou jsem si začal výlet užívat. A člobrdice také.

 

Na pěšince jsem si spokojeně poskakoval a dělal jsem psí kusy. Každý můj krok byl jiný. Jednou jsem šlápnul na písek, jindy na kámen. Jednou jsem protlapkal pidi loužičkou, jinde jsem vyhopsal přes pár kamenů. Žádný můj krok nebyl jako ten předchozí. Každý můj krok byl jiný. I příroda kolem mne se rychle měnila.

 

Vzrostlý les jsem měl brzy za chvostem. Než jsem se nadál, svět mi ležel u tlapek. Merčil jsem kopce i kopečky blízké i vzdálené. Merčil jsem pole i louky. Merčil jsem obce i samoty. Nádherný svět jsem měl všude kolem sebe, ale jak rychle se mi ukázal, tak rychle zase zmizel za spoustou mladých stromků.

 

Jen co se příroda kolem mne změnila, změnila se i cesta. Mezi mladými stromky vedla pěšinka porostlá travičkou. A jaké vlhko v místě bylo, to vám bylo, kamarádi, bájo. Byť nebyl žádný hic, malé zchlazení mi přišlo vhod.

 

Osvěžený jsem stoupal dál. Byl jsem blíž a blíž k obloze, když se cesta má stočila, mladé stromky ustoupily a přede mnou vyrostla hora s malým domečkem na vrcholu.

 

Jen co jsem horu zmerčil, leknutím jsem se posadil. Vždyť hora byla ták vysoká a já byl proti ní takový prcek. Chvilku jsem seděl na místě, zhluboka jsem dýchal, když ku mne přišla člobrdice. V tu chvíli jsem vyskočil a než mohla zmerčit, že mám z další cesty obavy, už jsem tlapkal kupředu, vstříc nové výzvě.

 

Utlapkal jsem jen pár kroků a byl jsem u skály. Čekal jsem hroznou cestu vzhůru, když v tom jsem zmerčil pěšinku, která vedla pod horou. V tu chvíli se mi ták ulevilo, až jsem si vyskočil. A od té doby už jsem poposkakoval kupředu jako malé štěndo.

 

S lehkostí mi nevlastní, s radostí a zvědavostí mi vlastní, skákal jsem po kamenech dál a dál. Naskákal jsem mnoho skoků, když v tom se přede mnou objevily schody. Vysvištěl jsem schody, utlapkal jsem jen pár korků, když se přímo přede mnou objevil nápis POZOR! STÁTNÍ HRANICE.

 

Nápis mne ale nemohl zastavit. V kožíšku jsem cítil, že ještě nejsem v cíli. Skočil jsem přes čáru, protlapkal jsem kolem horské boudy, vytlapkal jsem na skálu a spokojenější než spokojený, usadil jsem se pod vysokým křížem a kochal jsem se výhledem.

 

Byl jsem na vrcholu Ostrý a Německo mi leželo u tlapek. Merčil jsem kopce i kopečky, merčil jsem tajemné stavby na vrcholcích v dáli daleké. Merčil jsem města, pole i louky. Merčil jsem spoustu upravených pěšinek, které vedou na místo, kde jsem pod vysokým křížem právě seděl a odpočíval.

 

Jak jsem se tak kochal výhledem, štěklo mi, že na první pohled je Německo opravdu takové upravené. Německé pěšinky jsou ták rovné, bez kamínku, bez travičky. Krásně na ně svítí sluníčko. Zato ty naše. Ty jsou přírodní a živé. A snad ještě dlouho budou. Byť po nich není cesta úplně snadná, stojí za to.