Vrchol Třemšín, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5670708N, 13.7772589E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/lugavedupe

Byl krásný den a já jsem po dlouhé době toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Nebyla to však obyčejná toulka. Mým cílem bylo zjistit, kam se každý člobrda může vydat na kolobrndě. Člobrdice drandila po mém boku a mne se kebulí honila jen jedna jediná otázka. Kam člobrdici zavedu?

 

To se ví, rozhodování nebylo vůbec snadné. Jen tak jsem si svištěl lesem po zpevněné lesní cestě, kterou jsem co chvíli vyměnil za měkoučkou lesní cestu. Dlouho, předlouho jsem svištěl do kopečka, když v tom mi to štěklo. Lepší cíl jsem pro tuto toulku nemohl vybrat.

 

S člobrdicí za chvostem toulal jsem se dál. Užíval jsem si každý krok, který jsem v mých oblíbených Brdech utlapal. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy merčil jsem mladé rozčepýřené stromky, pidi stromky, koberce borůvčí, keříky maliní a ostružiní a občas jsem zmerčil i nějakou tu houbu. Muchomůrek byl plný les, hříbka by jeden pohledal. Ale i tak jsem měl z každého nálezu velkou radost. A člobrdice měla čas ke mne dodrandit.

 

Stoupal jsem výš a výš k obloze. Čím blíže obloze jsem byl, tím více se má cesta klikatila. Čím více se má cesta klikatila, tím rozdílnější les byl. Tentam byl hluboký les plný vzrostlých stromů. Tatam byla zpevněná lesní cesta. Nyní jsem svištěl po klikaté kamenité cestě a užíval si pohled nevídaný. Merčil jsem mladé rozčepýřené stromky, merčil jsem spoustu kamení. Po levé tlapce mi svět ležet u tlapek. Merčil jsem kopce i kopečky, pole, louky, vísky i městečka. Na samotném horizontu merčil jsem parádní šumavské hřebeny.

 

Stále jsem stoupal a byl jsem překvapen. Člobrdice se mne stále držela. Cesta nebyla vůbec snadná, ale člobrdice se nevzdávala. Stále drandila za mým chvostem.

 

Ještě trošku jsem zrychlil. Než jsem se nadál, svištěl jsem s radostí mi vlastní rychlostí mi dávno nevlastní napříč loukou, nejkratší možnou cestou ke kamenné hradbě. Přesvištěl jsem přes hradbu, zasvištěl jsem do lesíka, našel jsem vysoký statný modřín a hrdě jsem se posadil.

 

Seděl jsem pod modřínem, čekal jsem na člobrdici a spokojeně jsem se rozhlížel. Seděl jsem na mém oblíbeném Třemšíně, na vrcholu opředeném několika pověstmi a legendami. Byl jsem na mém oblíbeném Třemšíně a valil jsem očadla, jak snadno člobrdice na tento vrchol na kolobrndě dodrandila. Ani se moc nezapotila. A to prý je jízda na koloběžce sport.

 

Nevím nevím, kamarádi, člobrdice říká, že není sportovec. A u jízdy na kolobrndě to má prý stejně. Nikam nespěchá, jen se hýbe a užívá si každý odraz, který na prochajdě udělá. Za mne je to dobře. Vždyť i pomalá jízda je jízda. A co víc, i pomalá jízda může udělat obyčejný výlet neobyčejným. I když, co je vlastně obyčejný výlet?