Vyhlídkové místo, CHKO Brdy

    

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5715311N, 13.7702914E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bohaforebu

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal po Brdech. Na obloze se proháněly bílé naducané mráčky a občas na mne vykouknul kamarád Puňťa. Slabý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích. Kamarádi ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. A já jsem byl moc rád, že se jen tak neválím doma a mohu se toulat nádhernou brdskou přírodou.

 

Svištěl jsem skoro po rovince po měkoučké lesní cestě. Co chvilku jsem narazil na louži, co chvilku jsem objevil bahenní lázně. Louží, loužiček a bahýnka bylo na cestě tolik, že jsem se moc nezdržoval a celé své já jsem vyláznil jen občas. I tak jsem byl brzy maskovanější než maskovaný a nejednou jsem viděl člobrdici jak ostří oči a přemýšlí nad tím, zda jsem to já, kdo jí doprovází, nebo zda se jedná o nějakého mého divokého kámoše.

 

Cesta má vedla nádherným vzrostlým lesem. Pod vysokými stromy merčil jsem koberce borůvčí i tajemné pěšinky. Občas jsem zmerčil hříbka, často jsem zmerčil mochomůrku. Z mochomůrek jsem měl opravdu velkou radost. Věděl jsem, že už brzy vyrazím s člobrdicí na houbolov. A to je, kamarádi, něco. To se dostanu i do míst, kam bych normálně tlapkat neměl.

 

S kebulí plnou myšlenek, s očadly, ušadly i famfrňákem v pohotovosti, toulal jsem se nádhernou přírodou. Najednou, dodnes nevím proč, svedla mne z cesty sotva znatelná pěšinka vyšlapaná v borůvčí.

 

Chvilku jsem pomalu a obezřetně tlapkal po pěšince neznámo kam. Čím déle jsem po pěšince tlapkal, tím více mne borůvčí šimralo na bříšku. Čím více mne borůvčí šimralo na bříšku, tím častěji jsem poposkakoval. Najednou jsem zjistil, že skotačím po pěšince kamsi a nemohu zastavit.

 

Skotačil jsem napříč lesem a připadal jsem si jako malé štěndo. Než jsem se dostatečně vyskotačil, borůvčí jsem měl za chvostem, před famfrňákem jsem měl kamenné moře a pěšinku široko daleko žádnou. Vydal jsem se kupředu na vlastní tlapku. Pomalu jsem tlapkal kupředu, když v tom se přímo přede mnou objevila nevysoká borovička a za borovičkou mi svět ležel u tlapek.

 

Byl jsem na nádherném místě na konci světa. U tlapek jsem měl hluboké lesy, u famfrňáku jsem měl nebe. Celý svět jsem nechal kdesi za chvostem. Nyní jsem byl na místě jen já s člobrdicí a čas se zastavil.