Cimrmanova lavička na Filipově huti, NP Šumava

   

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.0302381N, 13.5225344E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/gakazurube

Dnes vás, kamarádi, zavedu k Cimrmanově lavičce, ke které mne tlapky zanesly, když jsem bydlel v penzionu Korýtko v národním parku Šumava.

 

Bylo brzké ráno a já jsem se vydal na ranní procházku. Do snídaně bylo ještě daleko, ale chrapouňovat už se mi nechtělo. Vždyť co bych to byl za tuláka, kdybych prochrapouňoval celou noc a ráno bych si ještě přispal?

 

S radostí mi vlastní, s ospalou člobrdicí, vyrazil jsem užít si ranních výhledů před penzionem Korýtko, ve kterém jsem bydlel. Přesvištěl jsem přes silnici, prosvištěl jsem se po louce, po které za dne poletuje tolik kámošů z hmyzí říše, že bych je ani nespočítal. Ale takhle brzo ráno jsem po louce poletoval jenom já se ségruší a člobrdice na nás dávala pozor zpovzdálí.

 

Prosvištěný, vyvenčený, s očadly navrch kebule, kochal jsem se výhledem zpod přístřešku, kam jsem tlapkal odpočívat. Přes louku merčil jsem pastvinu. V dáli daleké merčil jsem vrcholky hor a hluboké lesy. Jak jsem se tak kochal výhledem, očadla sjela zpátky na louku, když v tom jsem jí zmerčil. Stála tam, maskovaná vysokou travičkou, jen poskrovnu obsíknutá, masivní dřevěná lavička s chytrou tabulí po boku.

 

To se ví, neodolal jsem. V mžiku jsem byl na všech čtyřech. V mžiku jsem svištěl přes louku. Usvištěl jsem jen pár kroků, skočil jsem dlouhý skok a byl jsem u svého cíle. Byl jsem u lavičky a valil jsem očadla.

 

Z lavičky jsem měl také svět u tlapek. Opět jsem merčil pastviny, vrcholky hor i hluboké lesy. Merčil jsem blízká i vzdálenější stavení. Byť jsem byl na místě jen pár kroků od přístřešku,  na místě se stejným výhledem jako z přístřešku, byl jsem na místě ták rozdílném, jak jen rozdílné být mohlo.

 

Byl jsem totiž u lavičky známější než známé. Byl jsem u lavičky, na které sedával největší génius své doby. Byl jsem u lavičky Járy Cimrmana, který tady všude seděl.