Gangloffův kříž, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5689714N, 13.7804636E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/humucuzaha

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Na obloze zářil kamarád Puňťa, kterého po chvilce vlády nad oblohou vystřídal šedivý mrak, který snad neměl konce. Vlahý větřík vanul a příjemně mne lechtal v kožíšku. I ptáčci měli svůj den. Pěli písně krásnější než krásné a byla radost je poslouchat.

 

Tlapkal jsem po zpevněné cestě do sotva znatelného kopečka. Všude kolem byl vzrostlý les. Merčil jsem vysoké jehličnany, občas jsem zmerčil statný buk. Jen na chvilku se les proměnil a za řadou několika stromů objevila se oplocenka, se spoustou mladých stromků. Než jsem se však nadál, oplocenku jsem měl za chvostem a opět tlapkal nádherným hlubokým lesem.

 

Tlapky mne nesly do hloubi lesa a nic je nemohlo zastavit. Příroda, jíž jsem byl součástí, byla úchvatná. Mezi cestou a vzrostlým lesem byl pás vzrostlé travičky. V travičce kvetlo tolik květin, že bych je ani nespočítal. Z květiny na květinu poletovali mí kámoši čmeldové a ani kámošky včelky nezůstávaly pozadu. Občas kolem mne proletěl kámoš motýl, který spěchal neznámo kam.

 

Tlapkal jsem pomalu, tempem tlapka tlapku mine. Nikam jsem nespěchal, když v tom kolem mne prodrandila člobrdice na kolobrndě a já jsem zrychlil krok. V mžiku jsem svištěl rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli. Jazyk lítal všude kolem mé stejkárny. Usvištěl jsem jen pár korků a byl jsem u člobrdice. Když jsem se rozbíhal, zdálo se mi, že člobrdice drandí moc moc rychle. Ale jak jsem byl po jejím boku, zjistil jsem, že jsem rychlejší než ona. Než se člobrdice nadála, viděla jen můj chvost, jak se vzdaluje v dáli daleké.

 

Svištěl jsem před člobrdicí a dával jsem si dobrý pozor, jak daleko za sebou jí mám. Po chvíli svištění jsem zpomalil. Sotva se ke mne člobrdice přiblížila, zase jsem zrychlil krok. Takhle jsem to udělal člobrdici mnohokrát a ani nevíte, kamarádi, jakou jsem měl ze sebe radost. Chtěla člobrdice abych svištěl? Chtěla. Nechala mne člobrdice kochat se přírodou? Nenechala. Chtěla člobrdice blbnout? Chtěla. A jak moc dobře víte, když přijde řeč na dělání psích kusů, nenechám se dlouho pobízet.

 

Chvilku jsem svištěl před člobrdicí, chvilku jsem dělal psí kusy. Ve chvíli, kdy se po mé pravé tlapce objevil stolek, zpomalil jsem, zvedl jsem kebuli a důstojně jsem kráčel vpřed.

 

S kebulí vztyčenou utlapkal jsem jen pár kroků, když v tom se přímo přede mnou, na nevysoké kamenné hromadě, objevil nádherný kovový kříž. Jen co jsem kříž zmerčil, posadil jsem se. Dlouho, předlouho jsem důstojně seděl před křížem a děkoval jsem za místní krásný les. Seděl jsem totiž u Gangloffova kříže. A pan Gangloff si mou pokoru zasloužil. Vždyť je to právě pan Gangloff, kdo se zasloužil o tento krásný kousek přírody. Je to pan Gangloff, kdo dědečky dědečků mých lesních kámošů chodil v zimě krmit. Je to právě pan Gangloff, kterému musím poděkovat za jeho obětavou práci, která je v okolí tohoto kříže vidět dodnes.