Naučná stezka Modrava–Hradlový most, NP Šumava

       

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/muletumahu

Dnes vás, kamarádi, zavedu na naučnou stezku Modrava - Hradlový most, kterou jsem ták důkladně prozkoumával, až jsem stlapkal z cesty, když jsem se toulal národním parkem Šumava.

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal Šumavou. V tlapkách jsem měl mnoho kilometrů. V merku jsem měl mnoho krásných míst. Stále jsem byl plný sil a odhodlaný objevovat místa krásná, mne a člobrdici dosud neznámá.

 

Odhodlanější než odhodlaný tlapkal jsem nádhernou přírodou, když v tom mne tlapky donesly do vodičky, kterou zdobilo tolik nádherných kamenů, že bych je ani nespočítal. V tu chvíli mi štěklo jediné. Štěklo mi, že se musím toulat dál a užít si tuto krásnou přírodu a spoustu koupání tak, jak to umím jen já.

 

Chvilku jsem koupal, chvilku jsem tlapkal po pěšince. Po levé tlapce doprovázela mne řeka Vydra, po pravé tlapce měl jsem nádherný les. Chvilku jsem tlapkal po měkoučkých pěšinkách. Chvilku jsem tlapkal po dřevěných lávkách. Radost největší mi ovšem dělala místa se spoustou bahýnka, ve kterém jsem se vždy důkladně vyláznil snad jen proto, že bahýnko ták krásně hřálo a dávalo mi další a další důvody, proč hupsnout do vodičky.

 

Cesta má šla mi krásně od tlapek. Občas jsem zmerčil turistickou značku, ale těch bylo poskrovnu. Raději jsem se proto držel vyšlapaných pěšinek, které se nejednou rozdělily, aby se opodál opět spojily. Jaképak bylo mé překvapení, když pěšinka má najednou skončila a přede mnou byla skála, která se dala s většími obtížemi a pořádnou opatrností zdolat.

 

Radost ze skály jsem neměl, to se ví. Rostla z vody do výšky moc moc metrů. Ale vedle této skály byla skála menší, která tvořila jakýsi schod. Dlouho, předlouho jsem se rozmýšlel, zda mám pokračovat dál. Dlouho předlouho jsem se rozmýšlel, zda se mám vrátit. Než jsem dospěl k závěru, kudy člobrdici povedu, slyšel jsem člobrdici jak se ptá, zda to zkusíme. A bylo rozhodnuto.

 

Za pomoci člobrdice vyskočil jsem na skálu. Jak se ke mne vyškrábala člobrdice, to je dodnes záhadou nejen mne, ale i člobrdici. Brzy jsme byli oba dva na malé skále a přemýšleli, kudy dál. Já jsem mohl seskočit, to se ví. Ale co kdyby člobrdice neseskočila? Vždyť sám bych se zpátky nedostal. A bylo hodně znát, že člobrdici se moc skákat nechce.

 

Jak dlouho jsem s člobrdicí na skále stál, to vám, kamarádi, neštěknu. Když jsem ale dostal svolení skočit, tak jsem skočil. Po obezřetném skoku jsem skočil ještě další skok a byl jsem opět na pevné zemi. Člobrdice ještě chvilku váhala, pronesla něco o tom, že není koza ani veverka, objala skálu vyšší než vysokou a po době delší než dlouhé ocitla se na pevné zemi s dovětkem, že tohle už víckrát dělat nebudeme a nezapomněla dodat něco o rozumu a o věku. To už jsem ale neposlouchal a raději jsem mizel v nenávratnu.

 

Opět jsem si svištěl po pěšince, po chvíli jsem se láznil v bahýnku. Ještě jednou jsem se vykoupal, když v tom se řeka od pěšinky odpojila, pěšinka se změnila v dřevěnou lávku a les v louku. Opět jsem byl na světě a v dáli daleké merčil jsem modravské domečky.

 

Co vám budu štěkat, kamarádi, než jsem se na tuhle naučnou stezku vydal, člobrdice zjišťovala, jak moc schůdná stezka je. Takže za nás, stezka schůdná je, ale je špatně značená. Nebyli jsme jediní, kdo z cesty sešel. A to jak v našem směru, tak i ve směru opačném. Pokud se v našich stopách vydáte, obujte si pevné boty a buďte moc moc opatrní. Malé sviště raději nechte doma, a pokud nejste v dobré kondici, mrkněte raději po jiném výletu. Já jsem se tudy s člobrdicí toulal po mnoha horkých dnech. Po dešti bude část naučné stezky nejspíše neschůdná. Ale pokud jste v dobré fyzické kondici a počasí to dovolí, je tahle stezka super bájo dobrodrůžo.