Památník bitvy u Sudoměře

      

Kraj: Jihočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.2420697N, 14.0640014E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/jabadegesa

Dnes vás, kamarádi, zavedu do nádherné jihočeské přírody. Zavedu vás na místo, kde se odehrála bitva u Sudoměře a také k samotnému Janu Žižkovi z Trocnova a jeho bojovníkům.

 

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Svišť, kterého jsem hlídal, byl k nezastavení, stejně jako jsem byl k nezastavení já. Člobrdice člobrdice s člobrdicí se proto dohodly, že vyrazíme na výlet. Kam, to jsem nezaslechl. Zaslechl jsem jen, že to bude pořádné dobrodrůžo. Jak se člobrdice dohodly, tak se také stalo. Než jsem se nadál, už jsem vyskakoval z Toyoťáka na malém parkovišti obklopeném přírodou a větřil jsem svěží vůni vodičky.

 

Jen co jsem vyskočil z Toyoťáka, byl jsem k nezastavení. Než si člobrdice složila kolobrndu, byl jsem vykoupaný, vylázněný a dokonce jsem měl spočítané kámošky labutě, plující po blízkém rybníku. Na to všechno mi, prosím pěkně, stačily pouhé dvě minuty, za které si člobrdice nasadila kolo. No nebyl jsem opravdu rychlý, kamarádi?

 

Jen co měla člobrdice kolobrndu složenou, mohl jsem se vyrazit toulat. Svišť drandil na kole. Člobrdice člobrdice to také měla v plánu, ale jen co šlápla do pedálu, spadnul jí řetěz a svišť se ták rozesmál, že jsem se musel začít smát také. Ale než jsem se nadál, člobrdice člobrdice měla řetěz nasazen a má člobrdice měla ruce v barvě mého kožíšku. To mne rozesmálo ještě víc.

 

Po menších peripetiích vyrazil jsem kupředu. Svištěl jsem po boku sviště a nic mne nemohlo zastavit. Po levé tlapce jsem měl rybník, do kterého bych ták rád hupsnul. Ale copak to šlo? Měl jsem zodpovědnost za sviště. S vlhkým kožíškem jsem proto svištěl dál, zvědav, kam mne tlapky zanesou.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Kamarád Puňťa mi laskal kožíšek svými hřejivými paprsky. Ptáčci mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Když jsem dosvištěl na hráz dalšího rybníku, zmerčil jsem kapry, jak valí očadla na mou maličkost svištící po hrázi po boku sviště.

 

To se ví, neodolal jsem. Štěknul jsem na sviště, aby zastavil. Než se svišť nadál, už jsem se koupal. A než stihl zastavit, už jsem byl opět po boku sviště a svištěl jsem dál. Usvištěl jsem jen pár kroků, když v tom se přede mnou objevili čtyři muži a svišti spadla brada.

 

To se ví, čtyři velké muže jsem nečekal já, natož svišť. Pomalu a obezřetně vyrazil jsem se svištěm kupředu. Čím blíže jsem mužům byl, tím opatrněji jsem tlapka. Čím opatrněji jsem tlapkal, tím více jsem si muže prohlížel. Čím více jsem si muže prohlížel, tím větší detaily jsem merčil. Merčil jsem brnění, merčil jsem helmy. Když jsem zmerčil svišťův úsměv, štěklo mi, kde to jsem. Byl jsem u čtyř husitských bojovníků, mých čtyř dlouholetých kámošů, ke kterým se jednou za pár let vždy rád vydám.

 

Když jsem se s kámoši pozdravil, když se ke mne a svišťovi přidala člobrdice člordice s člobrdicí, když jsem se nechal zvěčnit, vyrazil jsem dál. Chvilku jsem svištěl po písčité cestě, záhy jsem svištěl přes louku. Chvilku jsem svištěl vzrostlým lesem a než jsem se nadál, měl jsem v tlapkách další louku a seděl jsem u vodovodu princesny Hedwiky a přemýšlel jsem kudy dál.

 

Mohl jsem se vydat doprava, ke kostelu v dáli daleké. Mohl jsem se vydat doleva, do míst, které dobře znám.

 

To se ví, vydal jsem se do míst, kde to dobře znám. Než se smečka zmohla na slovo, už jsem si plavčil v dalším rybníku.

 

Od rybníku svištěl jsem dál a v mžiku jsem byl na hrázi mezi dvěma rybníky. Na konci hráze zastavil jsem se na kus štěku u kámošek kravek. S novými informacemi svištěl jsem dál mezi pastvinami, když v tom jsem byl na hrázi dalšího rybníku. Užuž jsem si začínal připadat jako v ráji, když v tom se přímo přede mnou objevil obrovitánský muž s palcátem v ruce.

 

Byl jsem u kámoše většího než velkého. Byl jsem u kámoše známějšího než známého. Byl jsem u Jana Žižky z Trocnova. Byl jsem na místě, kde se odehrála bitva u Sudoměře.