Partyzánský bunkr, CHKO Brdy

      

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5645036N, 13.7780208E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/narakogome

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulal po Brdech. Svištěl jsem si cestou necestou a ze všech sil jsem se snažil být rychlejší než člobrdice. Ale to se mi nějak nedařilo. Od doby, kdy člobrdice začala drandit na kolobrndě, se styl její jízdy ták změnil, že už je rychlejší než já. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že člobrdici předsvištím snad jen tehdy, když to nebude čekat, rozhodl jsem se zpomalit krok a užít si přírodu, jíž jsem byl součástí.

 

Jen co jsem zpomalil, příroda mne okouzlila. Byl jsem na místě nádhernějším než nádherném. Byl jsem na rozcestí, s hlubokým lesem za chvostem. Po pravé tlapce měl jsem statný strom. Za statným stromem merčil jsem koberec borůvčí a pěšinku samý kořen. Přede mnou byla cesta kamenitá, táhnoucí se kamsi přes horizont.

 

Cesta vedoucí přímo vpřed mne zaujala. Když člobrdice fotila, kopnul jsem do vrtule a vydal jsem se na průzkum. Usvištěl jsem jen pár kroků a byl jsem na horizontu. A opět jsem stál.

 

Všude, kam jen jsem se podíval, byla nádherná příroda. Po levé tlapce ležel mi svět u tlapek. Merčil jsem les, kameny a spoustu keřů. O mrňousek dál merčil jsem pole, louky a domečky. V dáli daleké merčil jsem hluboké lesy, kopce a kopečky a v dáli nejvzdálenější merčil jsem Šumavu.

 

Když jsem měl celý výhled v merku, opět jsem kopnul do vrtule a s radostí mi vlastní vyrazil jsem dál. Svištěl jsem po kamenité cestě se spoustou velkých kamenů. Svištěl jsem z táhlého kopečka, když v tom se po mém boku odkudsi objevila člobrdice. Jak ta mne dohnala, bylo mi záhadou. Cesta, po které jsem svištěl, nebyla moc pohodlná a stejně mne člobrdice rychle dodrandila.

 

S člobrdicí po boku svištěl jsem stále dál a dál, a když jsem byl v nejlepším, změnil jsem směr. Z cesty kamenité svedla mne úzká, sotva viditelná, mne moc dobře povědomá, pěšinka.

 

Jen pár kroků vysvištěl jsem po pěšince a byl jsem u obrovitánského pařezu. Očadlem jsem hodil za pařez a zmerčil jsem díru v zemi. Bylo otevřeno, ale nikde nikdo. A mne to nedalo. Musel jsem se jít schladit.

 

Jen co jsem si stihnul lehnout, už u mne byla člobrdice. Jak široký, ták dlouhý hověl jsem si v partyzánském bunkru a dělal jsem, jako že tam nejsem. Když mne člobrdice uviděla, musela se smát. Pronesla něco o tom, že jsem takový rošťák, jako když jsem byl malé štěndo. V tu chvíli jsem věděl, že mou hru přijala a celou toulku jela tak, aby mi šla cesta pěkně od tlapek.