Pozůstatky hradu Třemšín, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5668817N, 13.7774044E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/luvetorube

Den byl nepředvídatelnější než nepředvídatelný. Na obloze se pomalu, ale jistě, roztahovaly mraky všech barev a velikostí a kamaráda Puňťu rychle na obloze ukrývaly. Vlahý větřík vanul, ale i jeho síla rostla. Když jsem na prochajdu vyrážel, byl krásný den, ale čím hlouběji v lese jsem byl, tím byl den víc a víc nepředvídatelný. Čím více zataženo bylo, tím silnější větřík foukal. Čím silnější větřík foukal, tím více se houpaly větve stromů. Čím více se houpaly větve stromů, tím rychlejší písně ptáčci pěli. Čím rychlejší písně ptáčci pěli, tím rychleji svištěly mé tlapky. Dodnes nevím jak, ale jako bych se zpod kopce nějakou divnou silou transportoval na samý vrchol.

 

Jak jsem si octil na vrcholu, to vám, kamarádi, neštěknu. Ale byl jsem tam. Byl jsem na vrcholu porostlém travičkou a vysokými stromy. Byl jsem na vrcholu, kde pod koberci mechu schovávaly se kamenné valy. Byl jsem na vrcholu Třemšín a prozkoumával jsem místní zříceninu hradu, pojmenovanou podle vrcholu, na kterém se nachází.

 

Svištěl jsem po úzkých pěšinkách, hledal jsem tajné úkryty. Mnohokrát mi ležel svět u tlapek. Jak jsem tak prozkoumával pozůstatky hradu, objevil jsem tabulky, o kterých moc člobrdů neví. Prosvištěl jsem snad všechna zákoutí, když v tom se ozvala taková rána, až jsem nadskočil.

 

Ne, že bych se bouřky bál, ale v lese bych jí nerad zažil. A rána, kterou jsem slyšel, nebyla nic jiného, než hluboké zahřmění. Jen co zahřmělo, opustil jsem pěšinku, kterou jsem zrovna prozkoumával a vydal jsem se najít člobrdici. Brzy jsem měl člobrdici po svém boku, mrknul jsem na ní, a jako jura vyrazil jsem z kopečka.

 

Svištěl jsem z kopečka ták rychle, jak mi to mé letité tlapky dovolily. Člobrdice na kolobrndě drandila ták rychle, jak jen jí to brzdy a odvaha dovolily. Svištěl jsem cestou necestou, co nejkratší možnou trasou zpátky k Toyoťákovi.

 

Můj ústup byl rychlý. Stejně rychle, jak jsem se ocitl na vrcholu, jsem se ocitl u Toyoťáka. S prvními kapkami deště dopadajícími na Toyoťáka člobrdice startovala. Dešti jsem unikl jen tak tak. Dodnes mne mrzí, že jsem zříceninu důkladně neprozkoumal. Ale není každý den posvícení. A příští rok je také rok. Tak snad napříště se mi podaří zříceninu hradu prozkoumat tak, jako nikdy předtím.