Tři kříže, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5651281N, 13.7852447E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bebajajeta

Byl krásný den a já jsem se s člobrdicí po boku toulal mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti pluly bílé naducané mráčky, které se co chvíli snažily Puňťu na obloze skrýt. Puňťa se však nedal. Vždy jen na chvilku za bílými mráčky zmizel, ale jen co je polechtal svým hřejivým paprskem, už byl zase na výsluní.

 

Tlapky mne nesly po zpevněné lesní cestě do sotva znatelného kopečka. Všude, kam jen jsem se podíval, rostly vysoké stromy. Po pravé tlapce měl jsem les spíše smíšený, po levé tlapce jehličnatý. Pod jehličnatými stromy merčil jsem spoustu pěšinek. A nebyl bych to já, kdybych je neprozkoumal.

 

První pěšinku jsem nechal pěšinkou. I druhou pěšinku jsem nechal pěšinkou. Ale u třetí pěšinky jsem neodolal. Zamával jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, promrkal jsem očadla a našponoval ušadla. Famfrňák jsem zvedl k obloze a zhluboka jsem zavětřil. Se všemi smysly v pohotovosti vyrazil jsem do hloubi lesa na průzkum.

 

Sesvištěl jsem z lesní cesty a než bys pro kostičku dosvištěl, už jsem svištěl slalom mezi stromy do hloubi lesa. V hloubi lesa jsem se obrátil a jinou blízkou pěšinkou jsem spěchal zpátky k člobrdici. Takto jsem prozkoumal mnoho lesních pěšinek a objevil jsem mnoho stop. Nejdříve jsem objevil stopy kámošek srneček a kámošů srnečků. Co ti v tomto období dělají v hloubi lesa, bylo mi záhadou. Myslel jsem, že na srnečky narazím spíše na loukách, ale zdání klame. Na jedné z dalších pěšinek jsem narazil na stopy kámošů divočáků. Zjistil jsem, že bydlí v místní houštině a dál hluboko v lese. Objevil jsem i stopy kámošky lišky. Ale ty nebyly na pěšince. Stopy kámošky lišky spojovaly lesní pěšinky. Kam kámoška liška chodí, to je mi záhadou. Ale jedno jsem zjistil. Chodí tou nejkratší možnou cestou a nikam nespěchá.

 

Když jsem měl pěšinky v merku, když jsem věděl, kdo v hlubokém lese bydlí, jal jsem se dělat psí kusy s člobrdicí. Drandila na kolobrndě ták pomalu, že mi to nedalo a musel jsem jí zrychlit. Kopnul jsem do vrtule a s radostí mi vlastní vyrazil jsem kupředu.

 

Usvištěl jsem jen pár kroků a byl jsem před člobrdicí. Skočil jsem pár dlouhých skoků, zamával jsem chvostem, a než se člobrdice stihla pořádně odrazit, už jsem svištěl kupředu a od tlapek se mi prášilo.

 

Svištěl jsem kupředu rychleji než rychle. Obsvištěl jsem kameny značící původní starou silnici. Prosvištěl jsem zatáčkou. Užuž mne člobrdice dotahovala, když jsem prosvištěl kolem vysokého stromu a v mžiku jsem se posadil.

Za stromem vyšším než vysokým objevil jsem mne ták dobře známé místečko. Na místečku stály tři kříže, dva staré a jeden ještě starší. Seděl jsem u tří křížů, přemítal jsem nad životem lesníka, který tu kdysi dávno před lety přišel o život. Přemítal jsem také nad přátelstvím. To víte, když byl nejstarší z křížů starý, dva lidé nezávisle na sobě se rozhodli starý kříž nahradit křížem novým. Nyní jsou proto na místě nešťastné nehody kříže tři. A já kdykoli, když tlapkám kolem, se na tomto místě zastavím a porozjímám.