Zřícenina Hauswaldské kaple, NP Šumava

       

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.0682344N, 13.4618972E

Odkaz do map: https://mapy.cz/s/bolapanoza

Dnes vás, kamarádi, zavedu k pozůstatkům Hauswaldské kaple, ke kterým mne tlapky zanesly, když jsem se toulal národním parkem Šumava.

 

Byl krásný den a já jsem se po boku ségruše, člobrdy a člobrdice toulal nádhernou šumavskou přírodou. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který se mi svými paprsky snažil zahřát kožíšek. Protože se větřík ani nehnul, hrál jsem si s kamarádem Puňťou na schovávanou a hřejivým paprskům jsem se vyhýbal. Do kroku mi příjemně šuměla vodička, která tekla po pravé straně cesty.

 

Tlapkal jsem po zpevněné cestě tempem tlapka tlapku mine. Co chvilku jsem míjel cizí člobrdy, co chvilku na mne někdo valil očadla. Užíval jsem si pozornosti, která se mi dostávala, když v tom se po mé pravé tlapce objevila pěšinka, která vedla přímo do zurčícího potůčku.

 

Ne že bych pozornost člobrdů neměl rád, ale vodička je vodička. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem byl po bříško ve vodičce a snažil jsem se schladit. To víte, kamarádi, počasí mi přálo. Puňťa pracoval na 110 % a když se mi naskytla možnost osvěžení, neodolal jsem.

 

Osvěžený, s mokrým bříškem, pokračoval jsem v cestě dál. Stoupal jsem do sotva znatelného kopečka, když v tom se po mé pravé tlapce objevil mostek a u mostku cedulka vzpomínající na Hauswaldskou kapli.

 

To se ví, musel jsem se vydat směrem, jakým cedulka ukazovala. Opustil jsem zpevněnou cestu. Přesvištěl jsem přes mostek. V mžiku jsem tlapkal po kamenité cestě do kopečka. 

 

Tlapkal jsem ve stínu vysokých stromů a užíval jsem si každý krok. Koukal jsem si pod tlapky, abych nešlápl na kamínek, ale jinak se mi tlapkalo, jedna radost. Užíval jsem si svěží vůni lesa. Užíval jsem si šumění ozývající se z vysokých korun stromů. Užíval jsem si každý krok, když se přímo přede mnou objevila spousta člobrdů a nevysoký zeď.

 

Než jsem se nadál, byl jsem u svého cíle. Byl jsem na místě, ke kterému ukazovala cedulka. Byl jsem u pozůstatků Hauswaldské kaple, na místě člobrdy tolik oblíbeném.

 

Rychle jsem místo prozkoumal a ještě rychleji jsem ho opouštěl. Pronásledoval jsem dřevěné korýtko vedoucí kamsi. Korýtko mne tolik zaujalo, snad ještě více, než vodička, která korýtkem tekla. Utlapkal jsem mnoho kroků po měkoučké pěšince, když v tom korýtko skončilo. Stál jsem před kamennou mohylkou s malou soškou. Stál jsem před kamennou mohylkou, ze které vytékala osvěžující vodička.