Bývalý lom a kmenné moře na Bílé skále, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6577900N, 13.8820300E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/gasobucucu 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po lese. Chvilku jsem si svištěla do hloubi lesa, chvilku jsem se vracela zpátky k člobrdici. Než jsem se nadála, cestu mou zkřížilo zelené turistické značení. Jen co jsem ho zmerčila, přepadla mne zvědavost a v mžiku jsem musela změnit směr.

 

Má další cesta byla jasná. Kam posvištím, jsem netušila. Co mne cestou potká, jsem se mohla jen domnívat. Ale jedno jsem věděla. Byla jsem si jista, že dosvištím na místo krásné, kde nejen mne bude přecházet zrak.

 

Svištěla jsem po měkoučké lesní cestě rychleji než rychle. Od tlapek mi odlétalo jehličí, ušadla mi plápolala na kebuli. Ale zpomalit jsem nemohla. Něco mne táhlo dopředu rychlostí skoro magickou. Tákhle rychle jsem nesvištěla ani zamlada. Ale tentokrát mi to svištělo samo.

 

Tlapka střídala tlapku, strom střídal strom. Usvištěla jsem mnoho kroků, když v tom se po mé levé tlapce objevil koberec borůvčí. Nevím, co mne k tomu vedlo, ale borůvčí mne z cesty svedlo a než jsem se nadála, už jsem se válela mezi modrými bobulkami obklopena dlouhou nevysokou skálou.

 

To vám štěknu kamarádi, jen co jsem se doválela, leknutím jsem vyskočila. Vždyť při cestě vpřed nebylo po skále ani vidu, ani slechu. A ono najednou toto. Byla přímo přede mnou, byla po mých bocích. Jen za mým chvostem nebyla.

 

To se ví, jen co jsem zmerčila, že za chvostem mám prázdno, kopla jsem do vrtule a po pár krocích už jsem svištěla dál po zelené. Usvištěla jsem mnoho kroků, skočila jsem mezi stromky, a jen co jsem se ocitla za mladými jehličnany, překvapením jsem se posadila.

 

To, co jsem zmerčila, mi vzalo rychlost z tlapek. Seděla jsem na začátku kamenného moře, které svou světlou barvou zářilo do dálky. Za chvostem jsem měla mladé stromky a hluboký les. Před famfrňákem, všude kam jsem se podívala, merčila jsem jen a pouze bílé kameny a rozkvetlý vřes.

 

Z krásy místa mne přecházel zrak. Něco tákhle nádherného jsem roky nezmerčila. A že už jsem zmerčila opravdu mnoho. Jako by to bylo místo pohádkové. V hloubi lesa schované. Bílou barvou zářící do dálky. Místo, na kterém kvete růžový vřes a ptáčci pějí do větví.

 

A víte vy co, kamarádi? Tohle místo není ani v mapách. Ale když budete mít Bílou skálu za chvostem a projdete po zelené kolem bývalého lomu po levé ruce, na toto kamenné moře dojdete. Jen byste měli vyrazit co nejdříve, než vám vřes odkvete.