Vrchol Brdce, CHKO Brdy

  

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6739006N, 13.8630697E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/cezacavana

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po Brdech. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky a dělaly den krásnější než krásný. I větřík mne na cestě doprovázel a místy snad i popoháněl dál. Hlavně ve chvíli, kdy jsem svištěla do kopce, jsem byla ráda, že mne žene dopředu a nesnaží se mne zpomalit.

 

Svištěla jsem po kamenité cestě vzhůru k nebesům. Prosvištěla jsem mnoho zatáček, když v tom jsem těsně vedle cesty, u nevelikého pařezu, objevila popcorn. Jako chápete to, kamarádi? V hloubi lesa popcorn? Jako viděla jsem už mnohé a také vím, že pozorování lesa je moc pěkný film. Ale s popcornem? To mi kebule vážně nebere.

 

K popcornu jsem se raději ani nepřiblížila. Věřila jsem, že člobrdice umí lepší. A navíc do něj neprší. Brácha mne naučil, že když na zemi najdu dobrotu, tak rozhodně není pro mne. Tedy kromě myšiček, kterými mne uplácí naše kočky, aby mi mohly ležet v pelíšku. S velkým sebezapřením jsem proto opustila toto prazvláštní místo, zavrtěla jsem kebulí a dál jsem svištěla do kopce, který se mi od popcornu zdál býti nekonečný.

 

Svištěla jsem do kopce a od tlapek se mi prášilo. Usvištěla jsem mnoho roků, prosvištěla jsem zatáčkou, když v tom jsem po své pravé tlapce zmerčila nádhernou kamenitou pěšinku vedoucí mezi borůvčím, vřesem a kapradím kamsi. Jen očkem jsem hodila po člobrdici a když jsem zmerčila, že nedává pozor, změnila jsem směr a už jsem si to svištěla neznámo kam po móóóc krásné pěšině.

 

Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost se vrtěl radostí a já jsem si svištěla jen tak s radostí v kožíšku a užívala jsem si každý krok. Když se pěšinka má stočila vpravo, nezaváhala jsem ani na okamžik. Nechala jsem se vést, když v tom, najednou, zničehonic, mi cestu zkřížilo kamenné moře, les skončil a svět mi ležel u tlapek.

 

Rázem jsem se ocitla na místě krásnějším než krásném. Byla jsem na vyhlídce, ze které jsem merčila hluboké lesy, které dělila lesní cesta. Víc jsem nespatřila, ale mne to stačilo. Když jsem měla místo v merku, usoudila jsem, že je na čase začít hledat člobrdici. Ta se kdesi zasekla a já jen doufala, že to nebylo u popcornu. To by mne čekala dlóuhá cesta zpět a tu já tuze nerada. Vždyť kdo by se chtěl vracet někam, kde už byl, když ví, že cesta vede dál, do míst, kde ještě nebyl.

 

Naštěstí se člobrdice nezasekla u popcornu, ale na pěšince, kde si fotila houby. Jako chápete to, kamarádi? Mne svět leží u tlapek a člobrdice fotohoubaří. Mno nevím nevím, jak jí ten brácha zvládal, ale vím, že jí musím ještě hóóódně naučit.

 

Člobrdici jsem vzala obloukem. Dělala jsem, že ji nevidím. Rychle jsem to vzala na cestu, ze které mne svedla pěšinka a k mému velkému překvapení jsem jen o pár kroků dál objevila cestu další, také vedoucí vpravo.

 

Kebulí mi prolétla jedna jediná myšlenka. Když mne pěšinka zavedla na ták krásnou vyhlídku, i tato cesta mne určitě zavede na místečko moc moc krásné, ze kterého mne bude zrak přecházet. Opět jsem tedy opustila kamennou cestu a než bys na mne písknul, už jsem svištěla po měkoučké lesní cestě neznámo kam.

 

Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle, za pomoci větříčka, který mou rychlost zvyšoval. Prosvištěla jsem mezi oplocenkou a mladým lesem, prosvištěla jsem kolem vysoké stromu s cedulkou. Usvištěla jsem jen pár korků, skočila pár dlouhých skoků, smykem jsem to vzala kolem kamenné mohyly a rázem jsem se usadila vedle krásného pařezu, který vypadal jak lesní trůn.

 

Seděla jsem na místě, radostně jsem si vrtěla chvostem a čekala jsem, až mne najde člobrdice. Kochala jsem se pohledem na mohylu, kterou zdobila česká vlajka, kterou kámoš větříček každou chvilku roztáhnul. Seděla jsem na místě jen pár minut a užívala si chvíli tady a teď, když jsem za nevysokou mohylou zmerčila přicházející člobrdici. Rázem bylo po sezení. To se ví, přeci neukážu člobrdici, že umím sedět v klidu. To dělám tuze nerada i doma, natož na výletě, kde je tóóólik neprozkoumaných míst k vidění. Dopřála jsem člobrdici trošku času na focení, hodila jí úsměv na obrázek, a než se stihla v klidu posadit a pokochat se mohylou, už jsem svištěla dál, vstříc novému dobrodružství.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.