Čákova vyhlídka, CHKO Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6551208N, 13.8174658E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/dudupegaho

 

Byl krásný den a já jsem se člobrdicí toulala po Brdech. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a s radostí a hravostí mu vlastní mi zahříval kožíšek. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. Já jsem si jen tak tlapkala cestou necestou a nic mne nemohlo zastavit.

 

Nazvat můj krok tlapkáním je značně optimistické. Spíše jsem si skotačila. Pěšinka mezi borůvčím, po které mne tlapky nesly, také měla k cestě daleko. Spíše by se dalo štěknout, že s radostí sobě vlastní skotačím necestou. Vždyť všude, kam jen mé očadlo kouklo, zmerčila jsem borůvčí. Bylo všude. Za borůvčím jsem merčila vysoké stromy, v borůvčí jsem občas zmerčila samotinký stromek. Pěšinku, tu by jeden spíše pohledal. Ano, na místě byla, ale spíše nebyla. Co chvilku jsem přeskakovala pařez, jindy mi cestu zkřížil kořen a já jen doufala, že nebyl bludný. Protože vybloudit z koberce borůvčí by nemuselo být jednoduché. Obzvlášť, když bylo všude.

 

Skotačila jsme si nádhernou přírodou, užívala jsem si každý krok, když koberec z borůvčí skončil. Skončila i rovinka. Před tlapkami jsem měla kopeček, ze kterého jsem mohla svištět hned třemi pěšinkami. Všechny vedly kolem rozčepýřené borovičky kamsi do míst, odkud má jeden svět jako na tlapce.

 

Kterou pěšinkou se vydat dál jsem neřešila. Všechny vedly kamsi, tak proč si lámat kebuli? Kopla jsem do vrtule a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěla z kopečka. Svištěla jsem hezky po vrstevnicích, přesně tak, jak mne to brácha naučil. Jen tak jsem měla málem jistotu, že zastavím, kde zastavit chci. Ale kde to bude, to jsem netušila.

 

Svištěla jsem z kopečka, od tlapek mi odlétalo jehličí. Obsvištěla jsem borovičku, když v tom jsem po své pravé tlapce zmerčila kamenné hnízdečko. Místečko mi bylo ták dobře známé, že jsem ani na chvilinku nezaváhala a v mžiku jsem v něm ležela. Ležela jsem na měkoučkém plácku mezi kamením a svět mi ležel u tlapek.

 

Ležela jsem na Čákově vyhlídce a kromě nádherné brdské přírody, lesů a kopců, merčila jsem vísky a městečka. V dáli daleké merčila jsem šumavské kopečky a prý kdyby bylo vidět líp, mohla jsem merčit až do Alp. Ale ty jsem tentokrát nemerčila.