Linkův kříž, CHKO Brdy

   

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6628153N, 13.8842342E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/nekevebudo

Byl krásný den a já jsem se s člobrdicí toulala po Brdech. V tlapkách jsem měla nějaký ten kilometr, ale stále jsem byla k nezastavení. Svištěla jsem hlubokým lesem, užívala jsem si každý krok, když v tom mne tlapky zanesly na místo, kde hluboký vzrostlý les sousedí s hlubokým mladým lesem. Byla jsem na místě, kde stáří doplňuje mládí, les voní jehličím, a kde ptáčci zpívají ty nejkrásnější písně, jaké jsem za poslední týdny slyšela.

 

Den byl jako z pohádky a mne najednou štěklo, že bych mohla zpomalit. Už jsem byla skoro pod kopcem, užuž jsem se chystala vsvištět do borůvčí. Ale najednou jsem stála, rozhlížela jsem se kolem sebe a vůbec jsem nevěděla, kudy dál.

 

Jako by se zázrak stal. Tak komentovala člobrdice moje počínání. Jenže já dál nemohla. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostlo borůvčí. Z borůvčí rostly nádherné vysoké stromy. Pod stromy merčila jsem tolik pěšinek, že bych je ani nespočítala. Famfrňák větřil svěží vůni vodičky, která byla všude kolem mne. Byla jsem na místě tajemném a ták úžasném, že jen tak jím prosvištět by byla škoda.

 

Jenže nic netrvá věčně. Dodnes nevím co, ale něco mi štěklo, že bych měla vyrazit dál. Měla jsem být opatrná a s klidem a rozmyslem tlapkat po pěšince kupředu, přímo za famfrňákem.

 

Jak už asi, kamarádi, tušíte, pomalu a s rozmyslem se nekonalo. Jen co mi něco ve mne štěklo, že je na čase vyrazit dál, radostí jsem si povyskočila a už jsem si to svištěla kupředu, přímo za famfrňákem po jedné z mnoha pěšinek. Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle a s každým krokem rychleji. Jak mne borůvčí šimralo na bříšku, a já se šimrání snažila utéct, stále jsem zrychlovala. Užuž bych snad málem i letěla, když v tom, najednou, jsem opravdu letěla. Jenže ne nad borůvčím, jak jsem si myslela, ale z lesa do koryta. Ano, tušíte správně, celé mé já se ocitlo po kotníky ve vodě v průzračné zurčící vodičce.

 

Jen co jsem dopadla do vodičky, tak jsem se ták lekla, že jsem ještě zrychlila. Vodičkou jsem svištěla všemi směry. Dodnes nevím proč, ale najednou mé tlapky vyskočily, vynesly mne na souš, a rázem mne nesly do mladého lesa.

 

Usvištěla jsem mnoho kroků, když mé tlapky zpomalily. Tělo mé se narovnalo a s důstojností mi zatím ne moc vlastní mne dál nesly tempem tlapka tlapku mine. Jen pár kroků jsem utlapkala se zdviženou kebulí, když v tom se přímo přede mnou objevil obrovitánský kamenný kříž.

 

U kamenného kříže musela jsem posedět. Byl tam takový klid. Jen ptáčci tichounce pěli a lesem se rozléhalo zurčení říčky Litavky. Seděla jsem u Linkova kříže a čerpala jsem místní energii. Čerpala jsem klid, který se jen tak někde nenajde.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.