Studánka beze jména, Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5711200N, 13.8330800E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/bahovasato

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala po Brdech. Chráněnou krajinnou oblast jsem měla přes silnici, tentokráte jsem se vypravila do míst, kde hluboké lesy zůstaly a kde příroda není tak pestrá, jako právě v CHKO. Ale i přesto, že jsem se toulala hlubokým lesem, byla jsem za to ráda. Takhle hlubokým lesem jsem se toulala naposledy vlastě ani nevím kdy. To už je moc moc moc dlouho.

 

Tlapkala jsem ve stínu vysokých stromů. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy merčila jsem místy koberce mechu a sem tam nějakou pěšinku. Protože pěšinek nebylo v lese mnoho, nedalo mi to. Když jsem na nějakou narazila, vydala jsem se na průzkum. A dobře jsem udělala.

 

První pěšinka, která mne svedla z cesty, vedla do hloubi lesa a možná ještě dál. Tady jsem objevila několik hub a užila jsem si opojnou vůni lesa, která je cítit jen a pouze na podzim a to ještě po deštích. Další pěšinka mne zavedla do houštiny, kde by podle vůně a tvaru stop mohli bydlet mí kámoši divočáci. Tady jsem se před houštinou rychle otočila a svištěla jsem zpátky k člobrdici. Probudit kámoše divočáky se mi ani za pořádný steak nechtělo. Třetí pěšinka, to už byla jiná. Po té jsem svištěla dlouho a radostně.

 

Třetí pěšinka mne vedla nádherným mladým lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké mladé stromy. Pod stromy merčila jsem koberec mechu. Mechem vedla vyšlapaná, spadaným jehličím maskovaná, pěšinka. Pěšinka mne vedla stále z kopečka, když v tom, najednou, zničehonic, jsem za několika málo stromy před hlubokým lesem zmerčila do dálky zářící červenou stříšku.

 

To se ví, nedalo mi to. V mžiku jsem měla očadla na stopkách, ušadla v pohotovosti a famfrňákem jsem větřila ostošest, zda nenavětřím omamnou vůni, která od těchto stříšek vychází. Ještě jsem ani pořádně nedovětřila, když jsem zjistila, že mne tlapky nesou mezi stromy a chvost má co dělat, aby vyrovnal zatáčky.

 

Svištěla jsem kupředu s rychlostí mi vlastní a s radostí v kožíšku. Usvištěla jsem mnoho kroků, skočila pár dlouhých skoků, obsvištěla jsem stříšku a v mžiku jsem s sebou plácla do voňavého bahýnka.

 

S radostí větší než velkou rochnila jsem se v bahýnku, když v tom mi štěklo, že jsem nezkontrolovala místečko, které mne sem svedlo. Vyskočila jsem z potůčku, ve kterém by vodičku jeden pohledal, ale o bahýnko nouze nebyla, jak široká tak dlouhá jsem se rozplácla v mechu a drbala jsem kožíšek ze všech sil, aby po bahýnku nebylo ani památky. Když byl můj kožíšek opět repre, když jsem dostatečně voněla vůní Chanel No. Brdy, vydala jsem se na průzkum.

 

Utlapkala jsem jen pár kroků a byla jsem u stříšky. Strčila jsem kebulínu pod stříšku, promrkala očadla a jediné, co jsem zmerčila, byla na troud vyschlá studánka.

 

Byla jsem na místě mne ták dobře známém. Byla jsem u studánky, která sice nemá jméno, ale u které jsem byla již tolikrát, že bych to ani nespočítala. Jako by to bylo dnes si vzpomínám, že v této studánce bývalo tolik vodičky, že mne, bráchovi ani člobrdici se jí nepodařilo vypít. Bývalo v ní tolik vodičky, že ze studánky vytékal potůček. Dnes je studánka na troud suchá a z potůčku zbyla jen louže.

 

Kdo ví, třeba se studánka opět naplní. Je krásně opravená, na krásném místě. Nezbývá nám nic jiného, než věřit.