Studánka Štadruž, Brdy

      

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5752983N, 13.8245000E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/jupumumevu

Den byla jako malovaný, stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa, kolem kterého pluly bílé naducané mráčky. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl ve větvích stromů. Ptáčci pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí, a já jsem byla ten nejšťastnější chlupáč, který se právě toulal hlubokými brdskými lesy.

 

Tlapkala jsem po lesní cestě plné louží a loužiček. To se ví, v nejedné z nich jsem smočila celé své já, z jiné jsem se pořádně napila. Když jsem byla vylázněná nebo když mi vodička stékala po bradě, svištěla jsem se pomazlit k člobrdici, aby z místních loužiček také něco měla. Vždyť vodička v nich ták krásně voněla a jak krásné bahýnko v nich bylo. To by byla škoda se o to všechno nepodělit.

 

Chvilku jsem svištěla nádherným lesem kupředu, chvilku jsem se vracela zpátky k člobrdici. Dělala jsem psí kusy, užívala jsem si každý krok, když v tom jsem vysvištěla na kopeček, rozhlédla jsem se kolem sebe a cosi ve mne mi štěklo, že je načase zbystřit.

 

To se ví, poslechla jsem. Vždyť to, co mi kožíšek naznačuje, vždycky věští nějaké dobrodrůžo. Sice jeden nikdy neví, co ho čeká, ale že se nebude nudit je zaručeno. Pro jistotu jsem našponovala ušadla, promrkala očadla a několikrát jsem se zhluboka famfrňákem nadechla. V mžiku jsem byla připravená vyrazit na průzkum. Už jen člobrdici zamávat chvostem na rozloučenou jsem musela a mohla jsem vyrazit.

 

Svištěla jsem z kopečka rychlostí mi vlastní a nepozorností mi vrozenou. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal zatáčky. Svištěla jsem vpřed, když v tom najednou, přední tlapky se na místě zastavily, zadní tlapky několikrát povyskočily a celé mé já změnilo směr. Už jsem nesvištěla po široké lesní cestě. Už jsem byla pozorná. Usvištěla jsem jen pár kroků, když v tom se u velkého nahnilého pařezu celé mé já zpomalilo a dál se neslo v tempu tlapka tlapku mine dál do lesa.

 

Nevěřila jsem tomu, co mé tělo dělá. Vždyť tlapkat lesem tempem krok sun krok neměla jsem v povaze. Ale ono se to dostavilo. Teď jen aby se dostavil rozum a bylo by vymalováno. To rozhodně nesmím dopustit.

 

Byť se celé mé já snažilo být rozvážené, mé jméno zvítězilo. Překonala jsem to, co chtělo, abych byla dospělá, a rázem jsem skotačila mezi stromky přesně tak, jak je mi po několik let vlastní. Skotačila jsem mezi stromky, míjela jsem pařezy, když v tom mé přední tlapky zapadnuly do bahýnka a následovalo je celé mé já.

 

V malé houštině za velikým pařezem padla jsem do lázní a rochnila jsem se s radostí mi vlastní přesně tak, jak to umím jen já. Jak jsem si tak ležela v léčivém bahýnku a převracela jsem se z boku na bok, po mé levé tlapce zahlédla jsem dřevěnou stříšku.

 

To se ví, musela jsem na průzkum. S tíhou mi dosud neznámou, s mlasknutím tak hlasitým, že se rozléhalo lesem, zvedla jsem se z příjemné lázně, utlapkala jsem jeden dva kroky a už jsem měla kebuli pod dřevěnou stříškou.

 

Koukala jsem pod sebe a valila jsem očadla. Cosi, co vypadlo jako já, se odráželo ve vodičce plné řas a větviček. Nevěřila jsem vlastní očadlům. Merčila jsem vodičku pod dřevěnou stříškou, merčila jsem sebe. Když v tom mi to štěklo. Já opravdu merčila sama sebe pod nánosem bahýnka. Jen co mi to štěklo, už jsem svištěla mezi mladými stromky a bahýnko postupně nechávala všude, kam jen jsem se vrtla. Než jsem dosvištěla zpátky k člobrdici, abych ji nasměrovala na tu správnou cestu, už jsem byla skoro čistá frajerka. Tedy, až na můj oblek. Ten člobrdici prozradil i to, co prozradit nemusel. Ale víte vy co, kamarádi? Člobrdice se nezlobila. Byla ráda, že mám radost a měla radost se mnou.