Voltušská vyhlídka, Brdy

     

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5842661N, 13.8399142E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/povamamamo

Byl krásný podzimní den a já jsem se po boku člobrdice toulala nádhernými brdskými lesy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, který mne svými hřejivými paprsky laskal v kožíšku. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Les, kterým jsem tlapkala, příjemně voněl podzimem. Zkrátka den byl jako malovaný, stvořený pro pořádnou prochajdu.

 

Cesta má nejdříve vedla do táhlého kopce a záhy se změnila v klesání. Ale ať mne tlapky nesly vzhůru či dolů, terén jsem moc nevnímala. Kochala jsem se přírodou, které jsem byla součástí. Vždyť jak také jinak, když mne tlapky nesly vzrostlým lesem, ve kterém tu rostla houba, jinde byl pařez porostlý mechem a jinde jsem merčila tajemnou pěšinku, kterou bych ták ráda zkontrolovala, ale protože buď pěšinka vedla do pořádného kopce, nebo z příkrého srázu, raději jsem si průzkum rozmyslela.

 

Tlapkala jsem po boku člobrdice, kebulí se mi honila myšlenka za myšlenkou, když jsem protlapkala zatáčkou a jen pár kroků přede mnou, po mé pravé tlapce, zmerčila jsem přístřešek a od něj tajemnou pěšinku, která vedla kamsi k nebesům.

 

To se ví, neodolala jsem. S radostí mi vlastní, se zvědavostí v kožíšku, zamávala jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a než se zmohla na slovo, už jsem svištěla z kopečka a nic mne nemohlo zastavit. Usvištěla jsem mnoho kroků, skočila jsem dlouhý skok. Rázem jsem opustila lesní cestu a dál jsem svištěla po pěšince plné kamení. Jen pár kroků jsem usvištěla a pár skoků skočila, když v tom přímo přede mnou vyrostla nevysoká skalka, za kterou mi svět ležel u tlapek.

 

To vám byla, kamarádi, podívaná. Přede mnou merčila jsem dlouhé brdské hřebeny porostlé místy hustým lesem. Pod Brdy merčila jsem Rožmitál pod Třemšínem, vísky i městečka. Kde nestály domy a chaloupky, byly pastviny, louky a pole. Nad tím vším merčila jsem blankytně modrou oblohu, na které se proháněly bílé naducané mráčky a odkud Puňťa zářil do dálky. Byla jsem na Voltušské vyhlídce, místě krásném v každém ročním období.