Vrchol Popleta, CHKO Brdy

    

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6653794N, 13.8393717E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/cagucumaho

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Pod dozorem Fabiánka, kterého věrně doprovází brácha Frája, za dohledu kamaráda Puňti, tlapkala jsem po mých oblíbených měkoučkých cestách a užívala jsem si každý krok.

 

Cesty mé vedly skoro po rovince. Na hřeben jsem se dostala, ani nevím jak. Zkrátka najednou jsem byla nahoře, zpevněné cesty nechala jsem za chvostem, a nyní jsem se toulala po měkoučkých lesních cestách, které byly samé překvapení.

 

Míjela jsem vysokou suchou travičku i rozkvetlý vřes. Občas jsem narazila na obrovitánské mraveniště, kterých máme v Brdech nespočet. Jindy jsem objevila kobereček z borůvčí nebo pařez porostlý mechem či houbičkami. Cesty mé měly tolik co nabídnout, že jsem se ani nerozhlížela po pěšinkách, které by mne mohly dovést kamsi. Tentokrát jsem spokojeně tlapkala po cestách, až jsem dotlapkala na veliké rozcestí, kde jsem místo turistického rozcestí objevila rozcestník, který díky kmenu stromu žije vlastním životem.

 

U rozcestí jsem si prohlédla kmen, který dal domov tolika mým kámošům z hmyzí říše. Pomalu a obezřetně obtlapkala jsem rozcestník a když jsem zmerčila, že člobrdice nedává pozor, kopla jsem do vrtule a s rychlostí mi vlastní vyrazila jsem kupředu a nic mne nemohlo zastavit.

 

Usvištěla jsem mnoho kroků, když v tom se ozvalo žblunknutí. To se celé mé já ocitlo v obrovitánské hluboké louži, která snad po celý rok zdobí tuto lesní cestu. Že by někdy zmizela, to jsem ještě nezažila. Jen jednou v zimě jsem se po ní klouzala. A to bylo také bájo. Jen jsem nevěděla, kde skončím.

 

S mokrým kožíškem, šťastnější než šťastná, vydala jsem se pár kroků před člobrdicí dál. Tlapkala jsem pomalu, tempem tlapka tlapku mine až do první zatáčky. Ale za zatáčkou, to už byla jiná. Tady jsem zamávala člobrdici chvostem na rozloučenou, kopnula jsem do vrtule a svištěla jsem kupředu vstříc svému cíli.

 

Kam svištím, to jsem věděla moc dobře. Že mne člobrdice uvidí, tím jsem si byla jista. Vždyť jsem také svištěla po rovince vzrostlým lesem, který zničehonic skončil, a já jsem se ocitla u mohyly a svět mi ležel u tlapek.

 

Byla jsem u mohyly na vrcholu Popleta. Byla jsem na místě, které jsem si zamilovala už při první návštěvě. Tehdy byly na místě značeny vrcholy dva, Tomda a Popleta, a byly kousek od sebe. Jednou se stalo, že byl Popleta pryč, asi šel na výlet, ale několik posledních let je zase zpátky na svém místě a já jsem moc moc ráda, že se za ním mohu vracet. Vždyť Popleta, to je kámoš. A ne ledajaký. Tady se cítím jako doma. A co víc, kromě klidu, který se dnes jen těžko hledá, mi tu svět leží u tlapek. Vím, dlouho to trvat nebude. Vždyť už nyní se o slovo začínají hlásit malé rozčepýřené stromky. A protože vím, že brzy se vrchol zase zalesní, užiji si jej tak, jak nejlépe mohu. Vždyť Popleta je krásný za všech okolností.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.