Vyhlídkové místo Bílá skála, Brdy

      

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5772531N, 13.8433614E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/gojozemujo

Den byl jako malovaný, stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze pluly bílé naducané mráčky, a co chvíli se objevil i kamarád Puňťa, aby potěšil své příznivce hřejivými podzimními paprsky. Vlahý větřík vanul, ptáčci pěli písně krásnější než krásné a les ták krásně voněl, že mi bylo velikou radostí být jeho součástí.

 

Svištěla jsem po široké lesní cestě plné bahýnka a loužiček. Cesta má vedla ze sotva znatelného kopečka. I když, podle slov člobrdice kopeček znatelný byl. Prý jí nohy klouzaly i přesto, že měla správné obutí. A kvůli tomu jsem se musela stále k člobrdici vracet, protože mne co chvíli neviděla. Ale víte vy co, kamarádi? Mne ty návraty k člobrdici vůbec nevadily. Já mám bahýnko ráda a kdykoli můžu, hned jsem v něm.

 

S takovou radostí jako dnes, jsem se už dlouho netoulala. Vždyť kdy se mi poštěstí, že mohu dělat psí kusy tak, jako tentokrát? Toho jsem musela využít. I když, jak se říká, nic netrvá věčně. I mé dělání psích kusů skončilo ve chvíli, kdy jsem zmerčila pěšinku vedoucí barevným borůvčím neznámo kam.

 

Jen co jsem pěšinku zmerčila, našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a několikrát jsem zhluboka nadechla. Se všemi smysly v pohotovosti jsem se obrátila k člobrdici zády, zamávala jsem jí chvostem na rozloučenou a s rychlostí mi vlastní vyrazila jsem na průzkum.

 

Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle. Usvištěla jsem mnoho kroků a brzy jsem se ocitla na měkoučké pěšince. Svištěla jsem borůvčím, které mne ták šimralo na bříšku, až sem zjistila, že místo důstojného svištění skotačím kupředu jako malé štěndo. Skákala jsem nepravidelnými skoky ve zvláštním rytmu, když v tom mne pěšinka zavedla k dřevěnému přístřešku, za kterým se schovávalo nádherné kamenné moře, přes které jsem měla svět jako na dlani.

 

Přes špičky mladých rozčepýřených stromů merčila jsem brdské lesy i oblohu plnou bílých naducaných mráčků. Brzy jsem poznala, že jsem na místě, kam jsem s člobrdicí a bráchou svištěla před mnoha a mnoha lety v podzimní čas fotit mlhu. Tehdy bylo vidět do údolí. Ale dnes, to je jiná. Výhled stíní mladý les, ale i přesto je na co se koukat. Vždyť brzy nezmerčím ani ty brdské lesy, které merčím dnes. Za pár let tu bude opět hluboký les, kde vyhlídku bude připomínat pouze dřevěný přístřešek s nápisem vyhlídkové místo Bílá skála.