První zajícova lípa, Brdy

       

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5734344N, 13.8265583E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/fusejocufe

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala brdskými lesy. Zkoumala jsem pěšinku za pěšinkou, občas jsem se prosvištěla po boku kámoše motýla, který k mému velkému překvapení stále ještě nezimoval. Příroda krásně voněla, vlahý větřík vanul a já jsem si pod fousky poštěkávala, jak krásný tento den je.

 

Tlapkala jsem po boku člobrdice po kamenité cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostl vysoký strom vedle vysokého stromu. Pod stromy merčila jsem koberce mechu, místy kapradí a pařezy. I pěšinek jsem pár zmerčila. Několik jsem jich zkontrolovala a zjistila jsem, že kromě kámošek srnek tudy občas projde kámoška liška. Nakonec jsem objevila i několik stop po místních lasičkách. V místě, které pro mne bylo zajímavější než zajímavé, člobrdice nedala jinak, než že půjdu u nohy. Ta mne ták nasejřila, ale mohu si za to sama.

 

Tímto lesem tlapkám už mnoho let. Je až s podivem, že se moc nezměnil. Když jsem byla malé štěndo, stejně jako dnes jsem dotlapkala k malé louce, na které už tehdy kvetly květiny a rostla vysoká travička, cestu mi zkřížil kámoš zajoch. Tehdy byl po mém boku Frája a ani očadlem nemrkl. Zato já. To vám byl fofr. Jen co jsem zajocha zmerčila, vypálila jsem kupředu. Dodnes nevím, co to člobrdici napadlo, ale ona na mne zavolala. Jako, rozumíte tomu? To si jeden potká kámoše a hned se musí vrátit? To přeci není hezké. Ale protože se člobrdici neodporuje, musela jsem poslechnout. Nechala jsem zajocha zajochem a svištěla jsem zpátky k člobrdici. Chvostem jsem si tehdy nevrtěla. Radost z návratu jsem neměla. Jak jinak jsem mohla protestovat? Byť je to již mnoho let, ani jedna z nás na kámoše zajocha nezapomněla. Dnes bych za ním sice nesvištěla, ale víte, jak to je. Tak jsem kolem té úžasně vonící louky musela tlapkat po boku člobrdice. 

 

Naštěstí nic netrvá věčně a louka opravdu není velká. Jen co skončila, radostí jsem si vyskočila a už jsem svištěla kupředu s radostí mi vlastní. Usvištěla jsem mnoho kroků, skočila pár dlouhých skoků a rázem jsem se octila na rozcestí. Mohla jsem svištět vlevo i vpravo, ale já se rozhodla svištět napříč trávou rovně, přímo za famfrňákem. Jen pár rychlých kroků mi stačilo k tomu, abych byla ve svém cíli. U krásné mladé zajícovy lípy.

 

To vám štěknu, kamarádi, už když jsem tu byla prvně a cestu mi zkřížil kámoš zajoch, byla tato lípa na tomto místě. Tehdy byla malá, za plůtkem se celá schovala. Dnes už lípa plůtek přerostla, ale velká není. Je dlouhá a hubená a snad proto, aby dobře rostla, má i svou vlastní ochránkyni. Byť se lípě říká zajícova, a zajoši v okolí opravdu bydlí, stráží jí samotná Panna Marie, kterou můžete zmerčit na jednom z blízkých stromů.