Vrchol Klobouček, CHKO Brdy

       

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.7045289N, 13.9155011E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/behegaluse

Byl krásný podzimní den a já jsem se po boku člobrdice toulala hlubokými brdskými lesy. Na obloze zářil kamarád Puňťa, kolem kterého poletovaly bílé naducané mráčky. Vlahý větřík poletoval lesem a sem tam mne polaskal v kožíšku. Les voněl omamnou vůní podzimu a já jsem byla moc moc ráda, že mohu být jeho součástí.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě kamsi do hloubi lesa. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Jehličnaté byly stále zelené, ale těch kolem mne moc nebylo. Zato listnáče byly všude, kam jen očadlo pohlédlo. Listnaté stromy zelené nebyly. Hrály všemi barvami podzimu. Krouny stromů měly žluté, oranžové a někdy jsme zmerčila i červené.

 

Nádherně zbarvenou přírodou tlapkala jsem tempem tlapka tlapku mine, užívala jsem si každý krok, když v tom jsem si na stromě všimla zelených turistických značek. Kam vedou, to jsem musela zjistit.

 

V mžiku jsem měla našponovaná ušadla, promrkaná očadla a famfrňák rejdil směrem k obloze, aby navětřil všechno, co bylo očadlům i ušadlům skryté. Se všemi smysly v pohotovosti, se zvědavostí v kožíšku, zamávala jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a vydala jsem se na průzkum.

 

Tlapkala jsem za značkami a nic mne nemohlo zastavit. Obtlapkala jsem balvan, když v tom jsem zjistila, že svištím rychlostí rychlejší než rychlou slalom mezi stromy. Kdo tuhle cestu značil, bylo mi záhadou. Takový slalom jsem jaktěživ při pronásledování turistických značek nesvištěla. Brzy jsem však musela brzdit. Slalom byl čím dál tím větší a nádherná měkoučká lesní cesta se změnila v pěšinku místy ztracenou v kamenném moři.

 

To se ví, kamenným mořem se svištět nedá. Tady jedna nikdy neví, co se jí pod tlapkami odehraje. Kameny mohou klouzat, vrtět se a pěšinka se dokonce může ztratit. A to jsem nemohla dopustit. Chtěla jsem vědět, kam turistické značky vedou. Ztratit se nepřipadalo v úvahu.

 

Pomalu, skoro až rozumně, tlapkala jsem napříč kamenným mořem. Cesta mi šla krásně od tlapek, ale snadná nebyla. Než jsem se nadála, s jazykem skoro až u kotníků ocitla jsem se na úzké měkoučké pěšince mezi mladými stromky vedoucí kamsi do lesa.

 

To se ví, nedalo mi to. Rázem jsem opět svištěla s radostí mi vlastní kupředu. Cesta vpřed však nebyla vůbec snadná. Musela jsem si dávat pozor na jazyk, který byl všude jenom ne ve stejkárně a snažil se vydýchat náročnější výstup přes kamenné moře.

 

Svištěla jsem kupředu hnaná zvědavostí, když v tom, najednou, zničehonic, přímo přede mnou objevila se nevysoká skalka. Na poslední chvíli jsem uskočila, skalku obsvištěla, vyhnula jsem se vysokému statnému stromu, když v tom pěšinka má skončila, les jsem měla za chvostem, a já najednou stála na malé skalce s ohništěm a balvanem a svět mi ležel u tlapek.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem nevěřila vlastním očadlům. Byla jsem na místě krásnějším než krásném, které hrálo všemi barvami podzimu. Byla jsem na místě, kde mi svět ležel u tlapek a všude byl takový klid, že jsem se bála pohnout. Byla jsem na místě, kde je radost být. Byla jsem na Kloboučku, vrcholu právem označovaným jako jeden z nejkrásnějších brdských vrcholů.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.