Nad Maráskem, CHKO Brdy

          

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.5929131N, 13.7283722E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/razulafuko

Byl krásný mrazivý den a já jsem se po boku člobrdice toulala mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Obloha byla zahalená pod šedivým mračounem, který každou chvilku zpestřil mou prochajdu sněhovou nadílkou. Nadílka sice nebyla velká, ale studená rozhodně byla. To mi však vůbec nevadilo. Vždyť snížek k zimě patří a já ho mám moc moc ráda. Tak jsem si tu mrazivou zimu užívala, jak nejlépe umím.

 

Tlapky mne nesly po zmrzlé lesní cestě, která na mnoha místech připomínala šumavské lesy. Chvilku byla cesta krásně schůdná, ale mezi mladými stromky se změnila k nepoznání. Tady napůl zmrzlé bahýnko střídala louže a zmrzlá louže zase bahýnko. Cesta byla ták nevyzpytatelná, že jsem na mnoha místech raději tlapkala po nově vyšlápnutých pěšinkách, stejně jako člobrdice.

 

Tlapky mne nesly lesem, z jehož krásy přechází zrak. Pamatuji si doby, kdy byl v těchto místech hluboký les. Ten tu dnes není. Zato mladé stromky a spousta kamenů se starají o pohledy nevídané. Je jen málo míst tomuto kousku lesa podobných. Je jen málo míst, kde mladé borovičky rostou mezi břízkami, kde přes kameny roste borůvčí a pěšinky jsou ták tajemné, že jen stopy mých lesních kámošů prozrazují, že jsou hojně navštěvované.

 

Tlapkala jsem nádhernou přírodou, užívala jsem si každý krok, když v tom se přímo přede mnou objevila pěšinka vedoucí do krátkého, zato vydatného, kopečka. Jen co jsem pěšinku zmerčila, radostí jsem si povyskočila. Na první dobrou jsem totiž věděla, kam pěšinka vede.

 

S radostí mi vlastní zamávala jsem člobrdici chvostem na rozloučenou, kopla do vrtule a rychleji než rychle vyrazila jsem kupředu. Svištěla jsem po pěšince vzhůry a nic mne nemohlo zastavit. Po mnoha rychlých krocích se vydatný kopeček změnil v rovinku. S rovinkou jsem měla jako na dlani celý vrchol Nad Maráskem. Merčila jsem ohniště, merčila jsem nové označení vrcholu. Merčila jsem také sotva merčitelnou pěšinku, která vede na skálu, která zdobila obálku první knihy mých a bráchových toulek.

 

To se ví, i pěšinku jsem prozkoumala. Musela jsem zjistit, zda se na mém oblíbeném zákoutí od mé poslední návštěvy něco nezměnilo. Brzy jsem věděla, že vše zůstalo při starém. Borovička byla na svém místě, skála a skalky také. Ten klid, který tu panoval před lety, když jsem se s bráchou fotila na obálku knihy, tu byl též.

 

Byť mrzlo a sněžilo, musela jsme se tu na chvíli zastavit. Zavzpomínat na chvíle, kdy jsem tu s bráchou dělala psí kusy. Vzpomínala jsem i na focení na obálku knihy, které bylo nakonec ták veselé, až je nezapomenutelné. Na této před zraky většiny návštěvníků vrcholu ukryté skále jsem toho zažila tolik, že by to snad dalo na další novou knihu.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.