Studánka U Prokopa, CHKO Brdy

         

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.6695978N, 13.9204303E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/jametukave

Dnes vás, kamarádi, zavedu ke studánce U Prokopa, ke které mne tlapky zanesly, když jsem se po boku člobrdice toulala naší oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy.

 

Byl krásný mrazivý den, kdy mezi stromy šuměl kamarád větříček a čas jen tak plynul. Les byl tichý tak, jak v mrazivých dnech bývá. O zpěvu kamarádů ptáčků jsem si mohla nechat jen zdát. Stejně jako jsem si mohla nechat zdát o pohlazení hřejivým paprskem kamaráda Puňti, který na mne shlížel z oblohy. Tento krásný den jsem se toulala mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy, zvědavá, kam mne tlapky zanesou.

 

Chvilku jsem tlapkala po zpevněné lesní cestě po boku člobrdice. Chvilku jsem svištěla po měkoučké lesní cestě kamsi. Občas jsem prozkoumávala lesní pěšinku, která vedla do hloubi vzrostlého lesa, abych se brzy vrátila na cestu k člobrdici, protože les kolem mne najednou ták zhoustnul, že v něm zkoumat pěšinky mi bylo přísně zapovězeno.

 

Snad proto, že byl les různorodý, jak jen různorodý být může, snad to bylo mrazivým počasím, kdo ví. Dnes byl ten den, kdy jsem vše nechala kožíšku, protože jsem věděla, že by ale opravdu muselo být, abych se neocitla na místě krásném, ba až pohádkovém.

 

S kebulí plnou myšlenek jsem se jen tak toulala nádhernou přírodou, když mou cestu zkřížila zpevněná lesní cesta. Ale jen co se asfaltu mé tlapky dotkly, už jsem zmerčila pěšinku vedoucí kamsi. Lesní cestu jsem s grácií přetlapkala a jen co se mé tlapky dotkly měkoučkého mechu, už jsem svištěla po měkoučké pěšince dál do hloubi lesa.

 

Svištěla jsem slalom mezi stromy, radovala jsem se z každého kroku. Občas jsem obsvištěla pařez, jindy přeskočila větvičku. Když má ušadla zaslechla zurčení vodičky, radostí jsem si povyskočila a ještě jsem zrychlila. Po několika rychlých krocích a mnoha dlouhých skocích se přímo přede mnou, pod vysokým stromem, objevil malý domeček, do kterého jsem jen mrňousek očadlem nakoukla. To, co jsem zmerčila, mne ták překvapilo, až jsem se posadila.

 

Seděla jsem před domečkem a valila jsem očadla. Z hloubi domečku na mne valila očadla jedna velká černá kebule. Vedle kebule merčila jsem malou žabku, která s velkou radostí skočila do stejkárny velkého černého psa. V tu chvíli mi štěklo, že merčím vodičku. I když jsem se pořádně zakuckala, protože jsem se zároveň lekla, že budu mít žabku v bříšku.

 

Jak jsem tak u studánky seděla a pozorovala žabku, přišla ke mne člobrdice. K mému velkému překvapení mne však obešla. Jako bych tam nebyla. Ušla však jen pár kroků a posadila se. Asi, stejně jako já, nevěřila vlastním očadlům. Za dřevěným domečkem tekl potůček a ták krásně zurčel lesem. Jak jen jsem ho mohla přehlédnout, je pro mne dodnes záhadou. Ale studánku jsem objevila a to je přeci hlavní. Nebo ne?

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.