Dřevorubecká studánka, CHKO Brdy

          

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.6020011N, 13.7317000E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/lefefokuho

Byl krásný zimní den a já jsem se toulala mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa, kterého občas zahalil velký šedivý mračoun slibující pořádnou sněhovou nadílku. Mrazivý větřík vanul a občas mne polaskal v kožíšku. Les, kterým jsem tlapkala, byl krásně zmrzlý, snížkem pocukrovaný, až se mi chvílemi zdálo, že mé tlapkání není realitou, ale pohádkou.

 

Tlapky mne nesly po zmrzlé lesní cestě z prudkého kopečka. Chvíli jsem tlapkala, chvíli jsem jela, ale obojí jsem si moc moc užívala. Cesta byla rovná, jen místy jí křížil zmrzlý potůček. Tam to byl, kamarádi, opravdu fofr. Tam mi tlapky klouzly a já už jsem jela vstříc hlubokému lesu.

 

Jenže, jak se říká, nic netrvá věčně. Když se kopeček změnil v rovinku, když jsem vyměnila lesní cestu za zpevněnou lesní cestu, začaly se dít divy. Tlapky mi na cestě ták klouzaly, že bylo až s podivem, že jsem se udržela na všech čtyřech. Ze začátku jsem se sice trošku bála o celé své já, ale brzy jsem dováděla jako malé štěndo. Zjistila jsem totiž, že kraj lesní cesty neklouže. Chvilku jsem se tedy nechala vézt, ale když mé já začalo býti neřízenou střelou, raději jsem zastavila, abych mohla v mžiku pokračovat dál v užívání si jednoho z prvních mrazivých dní.

 

Skotačila jsem si jen tak lesem s lehkostí mi nevlastní, když v tom se po mé pravé tlapce objevila směrovka, která ukazovala na měkoučkou pěšinku pokrytou jehličím vedoucí do hloubi lesa. Ač se to bude zdát nemožné, poprvé jsem zaváhala. Bylo těžké rozhodnout se, zda se vydám na průzkum nebo budu skotačit dál. Ale přeci jen, zvědavost mi nedala a než se člobrdice stihla vůbec přiblížit, už jsem svištěla do hloubi lesa a od tlapek mi odlétalo zmrzlé jehličí.

 

Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle. Stromy kolem mne se zdály býti rozmazané. Ušadla se jen tak tak udržela na mé kebuli. Ale mne nemohlo nic zastavit. Byla jsem zvědavější než zvědavá a moc moc jsem se těšila zpátky na cestu, po které pohyb vpřed byl jednou velkou legrandou.

 

Usvištěla jsem mnoho kroků, prosvištěla mnoho zatáček. Když jsem zpoza vysokých stromů zmerčila malou dřevěnou stříšku, chybělo mi jen pár dlouhých skoků k mému cíli. Skočila jsem jednou, dvakrát, když v tom se ozvalo čvachtnutí. Tehdy se celé mé já ocitlo po kotníky ve studené vodičce.

 

To vám štěknu, kamarádi, já jsem se ták lekla, až jsem vyskočila. Jenže gravitace, ta holka mizerná, mne v mžiku vtáhla zpátky do vodičky. Ta mi stříkla na bříško a ták mne postudila, až jsem znovu vyskočila. Jenže tentokráte asi s rozumem, protože jsem se ocitla na pevné zemi, kde mi štěklo, kde mé já udělalo chybu.

 

S potůčkem u dřevěné stříšky jsem opravdu nepočítala. A to byla celá chyba mého já. Jenže jak jsem se tak rozhlížela kolem sebe, štěklo mi, kde to vlastně jsem. Zmerčila jsem malého člobrdíčka namalovaného na stromě. Zmerčila jsem nádherné lesní zákoutí, kterému dominovala malá dřevěná chaloupka. Všimla jsem si mechu, do kterého se před lety mále propadl brácha.

 

Brzy mi štěklo, že jsem u Dřevorubecké studánky. Jenže pěšinka, po které jsem sem přisvištěla se ták změnila, že jsem místo vůbec nepoznala. Kdybych jej poznala, neskončila bych v potůčku. Potůček totiž umí vykouzlit jen málo brdských studánek. A zrovna jednou z nich Dřevorubecká studánka je. Na pokuk pěkné, ale v tomto mrazu?

 

Na repre focení nebyl čas. Musela jsem si zahřát bříško. Tak se na mne, kamarádi, nezlobte. Tahle prochajda byla super bájo legranda, snad i super bájo dobrodrůžo. Ale musela jsem se zahřát a na focení nebyl čas.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.