Ruiny v přírodním parku Pod Štědrým

           

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala přírodním parkem Pod Štědrým. Obloha byla šedivá a tvářila se, jako by každou chvíli chtěla sněžit. Příroda kolem mne byla zahalená v jogurtu, ve kterém jsem viděla jen na několik málo kroků. Den byl zvláštní, takový pohádkový, a já jsem se nechala unášet nádhernou přírodou s vidinou něčeho tajemného.

 

Tlapkala jsem po měkoučké lesní cestě lemované keři. Čím hustší keře u cesty byly, tím příjemnější má cesta byla. Jen tady se totiž občas ozvalo zapění kamaráda ptáčka, které se v zimě ták málo slyší. Když keře skončily a cesta vedla mezi loukami a pastvinami, byla příroda ták tichá, až z ní mrazilo.

 

Dlouho jsem tlapkala přírodou zahalenou v oblaku tajemna, když v tom jsem se přistihla jak svištím napříč loukou neznámo kam. Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že člobrdice je kdesi, vrátila jsem se, aby nebyla tak sama. U člobrdice jsem se dlouho nezdržela. Něco v kožíšku mi štěkalo, abych se vydala na průzkum lesíka po pravé straně louky.

 

Jak kožíšek štěknul, tak jsem udělala. Schovaná v jogurtu změnila jsem směr a opatrněji než opatrně tlapkala jsem neznámým lesem. Utlapkala jsem jen pár kroků, když v tom jsem na dohled od louky objevila kamennou zídku. Kde ta se tu vzala, bylo mi záhadou.

 

Rázem jsem měla kebuli zamotanější než zamotanou. Vždyť zídky v lesích nenacházím každý den. V mžiku jsem měla očadla promrkaná, ušadla našponovaná a famfrňákem jsem větřila ták zhluboka, jak jen mi to dovolil.

 

Stála jsem na místě se všemi smysly v pohotovosti. Kroutila jsem kebulí zleva doprava a zprava doleva a hledala jsem řešení. Brzy očadla zaznamenala další tajemnou kamennou stavbu. Byla nevysoká, rovná a měla dokonce tři zdi. Stála jen mrňousek ode mne, hlouběji v teď už skoro neprostupném jogurtu.

 

To se ví, nedalo mi to. I k tomuto místu jsem se opatrně vydala. Brzy jsem zjistila, že stojím ve stavení, kde před mnoha a mnoha lety určitě někdo bydlel. V kebuli mi štěklo, že mi kdysi dávno člobrdice vyprávěla, jak jí jeden místní moc moc stařičký člobrda vyprávěl, jak před mnoha a mnoha lety místní lesy vypadaly. Prý tu bývalo hodně samot, kde člobrdové žili šťastně a spokojeně se svými rodinami. Jenže přišla doba, kdy se člobrdové stěhovali tam a zase zpátky a spousta obydlí zmizela. Věřím, že toto bylo jedno z nich. Kdo tu bydlel, netuším. Ale jedno vím jistě. Na takto krásném a klidném místě byl určitě šťastný. Dokud mu to doba a osud dovolil.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.