Soudná, Brdy

          

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5593600N, 13.8512600E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/kotudunola

Byl krásný zimní den a já jsem se po boku člobrdice toulala mými oblíbenými Brdy. V tlapkách jsem měla spoustu kilometrů, v merku mnoho krásných míst, ale na navrátila jsem ani nepomyslela. Dál jsem se toulala bílými Brdy, zvědavá, kam mne tlapky ještě zanesou.

 

Tlapkala jsem po zpevněné lesní cestě a kochala se přírodou. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, ležel snížek. Koruny stromů byly bílé, travička, pařezy a kameny jen občas vykoukly ze sněhové peřiny. Jediné, co snížek nemaskoval, byly stopy mých lesních kámošů. A že jsem jich cestou objevila moc moc moc, si můžete písknout.

 

Stopy mých kámošů mne nenechaly v klidu. To se ví, že jsem musela zjistit, kde bydlí kámoši divočáci, kam chodí kámošky srnky a kde se občas zastaví kámoška liška. K mému velkému překvapení jsem objevila stopu kámoše jezevce, což je pro mne malý zázrak, ale že jich v Brdech pár bydlí, to vím již mnoho let. Když jsem měla stopy kámošů v merku, tlapkala jsem po boku člobrdice a nechala se hladit v kožíšku.

 

Dodnes nevím, co to bylo, ale najednou to přišlo. Vystřelila jsem od člobrdice jako když znenadání zahřmí a svištěla jsem kupředu, přímo za famfrňákem rychlostí rychlejší než rychlou. Usvištěla jsem mnoho kroků, otiskla jsem mnoho stop, když v tom se celé mé já zastavilo před krásnou novou kapličkou.

 

Byla jsem na místě krásném, ba až pohádkovém. Takhle krásnou kapličku jsem na vlastní očadla viděla jen málokrát. Jak jsem tak vzpomínala, kde to naposledy bylo, štěklo mi, že jedna z nich stála na rozcestí ….

 

A bylo vymalováno. Překvapením jsem vyskočila, ve skoku se otočila a přímo přede mnou stála krásná zelená bouda. Ano, je to kamarádi tak. Já jsem kapličku v bílém hávu vůbec nepoznala. Ale zelenou boudu, tu jsem poznala na první dobrou. Vždyť její příběh je něco, co se nedá zapomenout.

 

Je to již mnoho let, dokonce je to tak dávno, že Brdy ještě nevěděly, že se stanou vojenským újezdem, kdy na tomto místě mladý lesník chytil pytláky. Jenže si myslel, že jsou pytláci jen dva. Když je šel usměrnit, odzbrojili ho dva další pytláci, kteří byli schovaní v lese. Pytláci zbavili mladého lesního oděvu i pušky, do úst mu dali kapesník a přivázali jej ke stromu v mraveništi. Ráno byla po mladém lesním sháňka. Jeho kolegové vzali psy a šli mladého lesního hledat. Jeden ze psů jej brzy našel. Lesní byl poštípán mravenci, ale přežil. Prý měl štěstí, že jej pytláci ke stromu přivázali nad ránem a nebyl tam dlouho. Na místě incidentu nechal kníže pán postavit boudu, kterou pojmenoval Soudná.

 

Co říkáte, kamarádi, tomu se říká příběh, viďte? Já si dnes vyrážím do Brd za nádhernou přírodou a občas zjistím, že místo mne ták milé a pro mne ták krásné má za sebou příhodu, kterou by nechtěl zažít žádný z nás. Nevím, zda je výhra tyto příběhy znát. Ale jedno vím jistě. Proč se rozcestí jmenuje Soudná, mi vrtalo v kebuli mnoho let. Dnes už to vím. Naštěstí příběh dopadl dobře a to se také počítá. Ale někdy se dokáže vše ták zamotat. Ale o tom zase někdy jindy.

 

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.