Hraniční kameny

          

Kraj: Jihočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.3982717N, 13.7604367E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/motejevone

Byl krásný zimní den a já jsem se po boku člobrdice toulala nádhernou jihočeskou přírodou. Mrzlo, až praštělo. Studený větřík zlehka vanul a barvil člobrdici líce do červena. Příroda, kterou jsem tlapkala, ták krásně voněla zimou, jako voní jen málokdy. Občas jsem zaslechla zapět kamaráda ptáčka. Často jsem narazila na stopu lesního kámoše. Den byl opravdu úžasnější než úžasný a já jsem byla moc moc ráda, že se mohu jen tak toulat a přijímat den se vším, co mi do života přinese.

 

Tlapkala jsem krásným lesem, tlapkala jsem po loukách, když mne tlapky zanesly do lesa ták zvláštního, jako se vidí málokde. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly vysoké borovičky. Nebyly staré. Nebyly ani mladé. Byly tak akorát velké, aby svůj věk neprozradily a přesto aby se dalo štěknout, že tvoří nádherný vzrostlý les.

 

Pod borovičkami ležel balvan vedle balvanu. Kde nebyl snížek, byla vidět písčitá zem pokrytá jehličím a mechem. Na zemi byla pěšinka vedle pěšinky. Kde nebyla pěšinka ani les, merčila jsem staré lesní cesty, které v době své největší slávy určitě vodily člobrdy za prací i za obchodem.

 

Chvilku jsem dospěle tlapkala vedle člobrdice, ale brzy jsem zjistila, že svištím s větrem o závod a mapuji stopy mých lesních kámošů, kterých v tomto nádherném lese žije nespočet. Objevila jsem stopy kámošek srneček i kámošek lišek. U houštiny jsem objevila stopy mých kámošů divočáků. Ten můj fofr zpátky na cestu, to si nedovede, kamarádi, představit. Myslím si, že stopy divočáků byly čerstvější než čerstvé, proto jen co jsem se objevila, změnila jsem směr a svištěla jsem zpátky k člobrdici rychlostí ták vysokou, až mi od tlapek odlétal snížek.

 

Svištěla jsem zpátky k člobrdici rychleji než rychle. Usvištěla jsem mnoho kroků, odhodila spoustu snížku, přesvištěla jsem lesní cestu, když v tom jsem skočila dlouhý skok a s očadly na vrch kebule jsem se zastavila u kamene zvláštnějšího než zvláštního.

 

Kámen nebyl velký. Snad jako by se bál, měl po svém boku přítele. Na jednom kameni byl vyryt propracovaný znak, na druhém byl menší erb. Kameny stály na rozcestí vedle cest očividně víc než mnoho desítek let.

 

To vám štěknu, kamarádi, najít dnes v lese takto staré hraniční kameny, to je skoro zázrak. U jednoho kamene člobrdice zjistila, že se má jednat o znak Kadova. Dočetla se tak z chytré tabule u kostela v Kadově. Ale čí byl znak druhý, to vám s jistotou neštěknu. Ale ať už to byl kdokoli, měl znak zajímavý a určitě byl vážený.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)