Malý čertův náramek

          

Kraj: Jihočeský

Okres: Strakonice

GPS souřadnice: 49.3989086N, 13.7636719E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/rabehepeta

Dnes vás, kamarádi, zavedu k malému čertovu náramku, ke kterému mne tlapky zanesly, když jsem se po boku člobrdice toulala po jižních Čechách.

 

Panoval den, kdy by mnozí člobrdové pronesli, že by ani psa nevyhnal. Venku mrzlo, až praštělo. Vanul nepříjemný mrazivý větřík. Obloha byla ták šedivá, že na dobré náladě vůbec nepřidala. Ale přesto, že byl den pošmourný, nedalo mi to, a vyrazila jsem se toulat.

 

Nikde nebylo živoly. Byla jsem jen já, člobrdice a člobrdí kámoš, kterého barva oblohy od toulky také neodradila. Byli jsme malá skupinka, která se toulá nádhernou jihočeskou přírodou a užívá si každý krok. Co na tom, že se člobrdům barví líce do ruda? Co na tom, že nikdo z nás netušil, zda začne pršet nebo sněžit. Pro nás to byl krásný den, který vybízel k dobrodružství a který jsme si chtěli užít na maximum, se vším, co nám do života přinese.

 

Svištěla jsem si nádhernou jihočeskou přírodou lesem i mezi loukami. Obdivovala jsem borové remízky s prazvláštními balvany. Užívala jsem si průzkum pěšinek v borovém lese a vždy jsem měla velkou radost, když jsem narazila na stopy mých místních kámošů.

 

Brzy jsem zjistila, že v místech, kterými se toulám, bydlí kámošky lišky i kámoši zajoši. Objevila jsem stopy kámošek srnek. Zmerčila jsem spoustu dravých opeřenců. V dáli daleké jsem merčila kámoše zajocha. Člobrdů jsem si moc nevšímala, když v tom jsem zjistila, že náhle změnili směr.

 

Co je tohle za šlendrián musela jsem zjistit. Vždyť člobrdice jen málokdy sejde z cesty. A když už se tak stane, má k tomu důvod. A tady jsem větřila důvod větší než velký, protože přechod přes louku v tomto prazvláštním počasí byl u člobrdice opravdu neobvyklý.

 

Rázem jsem zbystřila. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a s famfrňákem nasměrovaným k obloze vyrazila jsem směr člobrdí smečka. Svištěla jsem kupředu rychleji než rychle. Nic mne nemohlo z mé cesty svést. Ušadla mi plápolala na kebuli. Chvost měl co dělat, aby vyrovnal sebemenší zatáčky. Ale já se s žádnou překážkou nedala zastavit. Přesvištěla jsem louku rychlostí mi málem nevlastní. Skočila jsem do lesa. Hopsala jsem po pěšince hlouběji a hlouběji mezi stromy, když v tom se přímo přede mnou objevila obrovitánská halda kamení.

 

To vám štěknu, kamarádi. To, co jsem zmerčila, mi kebule nebrala. Na sobě leželo tolik plochých balvanů. Jak jen se tu vzaly, bylo mi záhadou. Široko daleko podobné balvany nikde nebyly. Jak se stalo, že si lehly takhle na sebe, bylo mi záhadou ještě větší. Ale to nejzáhadnější pro mne bylo, že jsem byla na místě, kde se mé tlapky ne a ne zastavit. Stále skotačily a dělaly si, co jen samy dělat chtěly.

 

Dlouho jsem skotačila kolem kamenů a ne a ne se zastavit. Dlouho, předlouho mne místo přitahovalo. Až když člobrdice na mne houkla z louky, mohla jsem kameny opustit. Ani nevíte, jak ráda jsem tak učinila. Tohle místo je totiž ták tajemné, ba až strašidelné a přitom ták krásné, že je radost jej objevit.

 

Když jsem se vrátila zpátky na cestu, objevila jsem chytrou tabuli. Z ní mi člobrdice přečetla, že jsem objevila Malý čertův náramek. Četla mi, jak vzniknul, ale to už jsem nevnímala. Jakmile jsem zaslechla něco o čertech, štěklo mi, proč byly mé tlapky k nezastavení. Ale byť na mne místo působilo chvilkami až strašidelně, moc dobře vím, že se sem jednou vrátím. Takhle krásné místo se totiž jen tak někde nevidí.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)