Menhir Baba

          

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.4139397N, 13.7535722E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/comesetane

Dnes vás, kamarádi, zavedu na místo neobvyklé. Zavedu vás k menhiru Baba, ke kterému mne tlapky zanesly, když jsem se toulala na hranicích Jihočeského a Plzeňského kraje.

 

Mnozí by řekli, že byl den, že by ani psa ven nevyhnal. Mrzlo, až praštělo. Vanul studený vítr, který člobrdici nejen barvil líce do ruda, ale také pořádně řezal. Co chvíli sněžilo. Co chvíli padal zmrzlý déšť. Počasí opravdu nebylo toulavé, ale to ani mne, ani člobrdici s kámošem člobrdou neodradilo a vyrazili jsme se toulat.

 

Tlapkala jsem mezi poli, kochala se přírodou. Nebylo pole, které by nezdobil remízek. Příroda byla pocukrovaná bílým snížkem a byla ták zmrzlá, že mi každý krok na cestě pořádně masíroval tlapky. Chvilku jsem to zvládala, ale brzy jsem raději vyměnila zmrzlou cestu za louku a už jsem si to svištěla s nepříjemným větrem o závod kamsi do útrob nádherné přírody.

 

Svištěla jsem mezi poli, svištěla jsem po loukách. Prosvištěla jsem mladým lesem, když v tom cesta má skončila a já měla jen pár skoků rozhodnout se, zda se vydám doprava či vlevo. Pokračovat rovně by byl holý nerozum. Před famfrňákem jsem měla nádherný rybník, který byť mrzlo, byl pokryt jen slabou vrstvou ledu.

 

Užuž jsem se viděla ve vodě, když v tom mé tlapky zprudka změnily směr. Přední se zastavily, zadní zrychlily a než jsem stihla rozhodnout kudy dál, už jsem svištěla po hrázi rybníka s rybníkem po levé tlapce a mladým lesem po tlapce pravé.

 

Svištěla jsem kupředu, přímo za famfrňákem. Po levé tlapce na rybníce merčila jsem kámošky kachny, jak místy plavou, jinde chodí po ledu. Zmerčila jsem kámoše z říše dravých opeřenců, který se se zvláštním zaskřehotáním vznesl z vysoké větve nad hrází a už si letěl neznámo kam. Merčila jsem člobrdu se sekyrou v ruce, jak mizí v hloubi lesa. Před sebou merčila jsem kopeček, který mne k sobě vábil silou ták velikou, že se jí nedalo odolat.

 

Dosud jsem svištěla rychle, ale i přesto jsem ještě dokázala zrychlit. Než jsem se nadála, svištěla jsem kupředu rychlostí ták vysokou, až mi od tlapek odlétala zmrzlá zem a ušadla se jen tak tak udržela na kebuli. Usvištěla jsem mnoho kroků a ocitla se po kopečkem. Skočila jsem pár dlouhých skoků, taktak jsem minula turistický přístřešek, a už jsem byla na kopečku, kde se ze skoku rázem celé mé já posadilo.

 

Seděla jsem na nevysokém kopečku a valila očadla. Jen pár kroků přede mnou byl obrovský balvan a koulel na mne očadly. Kdyby jen koulel očadly, ale on se ještě ták krásně usmíval, že mi to nedalo a musela jsem se smát taky.

 

Než dorazila má člobrdí část smečky, už jsem seděla před balvanem s úsměvem od ušadla ušadlu a užívala jsem si netradiční společnost. Byla jsem u menhiru Bába, který není ták starý, jak by se mohlo podle názvu zdát. Bába stojí na svém místě teprve od roku 1986, kdy Jiří Šulc dostal nápad na místě menhir vztyčit. Dokonce to byl pan Šulc, který našel ten správný kámen a Bábu do něj vytesal. A za to má mé velké dík.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)