Obětní kámen

          

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3998750N, 13.7585019E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/capogarama

Den byl jako stvořený pro válení se za pecí. Obloha byla šedivá. Mrzlo, až praštělo a vanul ták studený vítr, až to bylo nepříjemné. Obloha byla šedivější než šedivá, až jsem se bála hádat, zda bude sněžit, nebo padat omrzlice. Ale být doma za pecí není můj styl. Snad i proto mi to nedalo a musela jsem se vydat alespoň na krátkou toulku.

 

Tlapkala jsem mezi poli, svištěla jsem po loukách. Občas jsem objevila stopu kámošek srneček, po které jsem se vydala k nedalekému lesu či remízku. Občas jsem zmerčila kámoše z rodiny dravých opeřenců, který jen tak seděl na větvi a rozhlížel se po okolí. Jednou jsem přes louku zmerčila zajocha. Několikrát jsem objevila stopu kámošky lišky, která se táhla napříč loukou od lesu k remízku a zase zpátky.

 

Chvilku jsem tlapkala tempem tlapka tlapku mine, když v tom jsem zjistila, že svištím s větrem o závod. Svištěla jsem napříč loukou, obíhala zmrzlé bažiny, když v tom se po mé levé tlapce objevila dlouhá dřevná stavba.

 

Jen co jsem stavbu zmerčila, štěklo mi, kde to jsem. Kopnula jsem do vrtule a než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěla kupředu.

 

Svištěla jsem kolem stavby rychleji než rychle. Od tlapek mi odlétala zmrzlá zem a ušadla se jen tak tak udržela na kebuli. Usvištěla jsem mnoho krků, když jsem dosvištěla na konec stavby. Hodila jsem očadlem doleva a k mému velkému překvapení jsem zjistila, že kámoš mamut není doma.

 

Co vám budu, kamarádi, štěkat. Radost jsem neměla. Vždyť kámoš mamut tu ještě před pár lety byl. Ale kde je dnes? To vám neštěknu.

 

Jak jsem tak stála na místě, kde kdysi bydlel mamut, vzpomněla jsem si na bráchu. Jako by tu se mnou byl. Tehdy nám člobrdice pověděla, že je nedaleko obědní kámen. Nebo alespoň my jsme jí tak rozuměli. Kámoše mamuta jsme objevili náhodou, když jsme už tušili plná bříška. Jen co jsem si na toto vzpomněla, roztočila jsem kebuli doleva i vpravo, našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a než jsem stihla famfrňákem byť jen trošku zavětřit, zmerčila jsem pěšinku, která ke kameni vede.

 

Další můj cíl byl jasný. Než byste, kamarádi, stihli třeba jen písknout, už jsem svištěla napříč loukou a nic mne nemohlo zastavit.

 

Louku jsem přesvištěla rychleji než rychle. Slalom mezi borovičkami a táhlé stoupání po úplně zmrzlé pěšince mne krapítek zpomalily. Ale i přesto jsem byla brzy na kopečku, kde jsem skočila jeden dlouhý skok a byla jsem u svého cíle. Byla jsem u obětního kamene.

 

Když jsem si před lety myslela, že je kámen obědní, byla jsem u něj v mžiku. V mžiku bych u něj byla i dnes, když vím, že kámen není obědní, ale obětní. Ale roční období tomu chtělo a mne cesta dala trošku zabrat. Což však vůbec nevadí. Stejně jsem dotlapkala do svého cíle, na místečko před člobrdy dokonale schovaném, kde se v dobách dávno minulých mohly odehrávat tajemné obřady.

 

Zda se tu obětní obřady odehrávaly či nikoli, je dnes jen stěží možné štěknout. Jedni člobrdové praví, že je naprostá tutovka, že tu obřady probíhaly, jiní tvrdí, že tomu tak nikdy nebylo. Ale ať už je pravda kdekoli, obětní kámen je moc krásné zastavení, které je radost objevit.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)