Vrchol Křemel, CHKO Brdy

           

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5719439N, 13.7770486E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/lufakutuda

Byl krásný zimní den a já jsem se po boku člobrdice toulala po Brdech. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, byl sněhobílý sníh. Po stopách člobrdů nebylo nikde ani památky. Jen občas jsem zmerčila stopu mého kámoše z lesní říše, který nikam nespěchal, stejně jako jsem nikam nespěchala já.

 

Tlapkala jsem pomalu a nejistě kupředu, přímo za famfrňákem. Tlapky se mi bořily do snížku, občas mi ujely po maskované zamrzlé louži. Očadla jsem měla navrch kebule, protože takovou nádheru jsem už dlouho nezažila.

 

Stromy byly maskované bílým snížkem, jen kmeny měly hnědé. Borůvčí bylo zasypané do poslední větvičky. Kdyby nebyly keříky ták rozvětvené, vůbec bych netušila, co se pod sněhovou peřinou ukrývá. Jen občas jsem si všimla balvanu, který sice zasněžený byl, ale byl ták velký, že jej sněhová peřina neschovala celý.

 

Tlapkala jsem kupředu s kebulí plnou myšlenek, když v tom, najednou, zničehonic, zjistila jsem, že svištím přímo za famfrňákem do táhlého kopečka, který se mi zdál býti nekonečný. Cesta má se klikatila, pod tlapkami cítila jsem kamení. Ale nic z toho mne nemohlo zastavit. Něco mne hnalo vpřed takovou silou, jakou jsem dávno nezažila.

 

Brzy jsem byla na kopečku. To vám byla, kamarádi, paráda. Snížku tu bylo víc než na místech, kterými jsem dosud svištěla. Keříky borůvčí byly ták rozvrkočené, jako jsem dlouho nezmerčila. Lemovaly tajemné pěšinky, kterých na kopečku bylo moc moc moc a které byly viditelné snad opravdu jen díky borůvčí.

 

Nemohla jsem se rozhodnout, kterou pěšinku budu zkoumat dřív. Kebule se rozhodovala ták dlouho, až to tlapky přestalo bavit a vyrazily kupředu. Prosvištěla jsem se pěšinkou po pravici, přesvištěla jsem na pěšinku po levici a než jsem se nadála, už jsem svištěla po pěšince vedoucí napříč borůvčím.

 

Usvištěla jsem mnoho kroků, když v tom se přímo přede mnou objevila vysoká borovice s tajemnou schránou na kmeni. Skočila jsem pár dlouhých skoků a ze skoku delšího než dlouhého jsem se posadila. Byla jsem na konci vrcholu a nejen mé oblíbené Brdy mi ležely u tlapek.

 

Merčila jsem hluboké lesy, vrcholy i dlouhé hřbety. Celý svět, který mi ležel u tlapek, byl pod bílou peřinou. Čas jako by se zastavil. Byla jsem jen já, vysoko nad světem a užívala jsem si nádherný výhled do dálky daleké. Seděla jsem na Křemelu, jednom z mých neoblíbenějších vrcholů a věděla jsem, že odsud mne jen tak někdo nedostane.

Štěky z našich výletů nově najdete na webu janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek tu najdete i tipy na výlety do měst a obcí a nechybí ani recenze z cest.