Hrad Zvíkov

           

Kraj: Jihočeský

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.4388783N, 14.1924492E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/lohejedefe

Byl krásný den a já jsem se toulala po jižních Čechách. Na starosti jsem měla sviště, který zrovna prázdninoval a tak jsem se mu rozhodla připravit prázdniny, na které nezapomene. Zda se mi to povedlo, těžko štěknout. Ale Zvíkov jsme si užili. Pod dohledem kamaráda Puňti, za dozoru člobrdice, se mi to se svištěm toulalo, jedna radost.

 

Jen co jsem vyskočila z Volváka, můj směr byl jasný. Tlapkat do kopce se mi nechtělo. Vyrazila jsem proto z kopečka, po klikatící se asfaltce. Brzy jsem minula boží muka a malinkou stavbičku, která byla kulatá a měla roztomilou stříšku. Než jsem se nadála, protlapkala jsem zatáčky a najednou, zničehonic, přímo přede mnou vyrostl hrad větší než velký, s robustní branou a vysokou věží, na kterou je sice vstup zapovězen, ale za vidění stojí.

 

Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem vedla sviště branou, provedla jsem ho malým skalním průsmykem a než jsem se nadála, už jsem byla na hradě, u tlapek mi ležela Otava a jako na tlapce jsem měla blízké skály.

 

Chvilku jsem se kochala parádní vyhlídkou, když svišť změnil směr. Převedl mne přes cestu a nasměroval mne na schody, které jsem rychle vytlapkala. Než člobrdice ke schodům vůbec došla, už jsem měla u tlapek mou milou řeku Vltavu.

 

Sotva jsem se stihla vydýchat, svišť vyrazil kupředu. Zavedl mne do zákoutí, o kterém jsem neměla ani tušení. Já ho brzy zavedla do míst, která málem přešel, což by byla velká škoda. Výhled odtud byl parádní. A nikde nikdo. Kdybych mohla, tak tu zůstanu. Ale svišť že ne. Provedl mne další velkou branou a než jsem se nadála, už jsem byla na nádvoří. A právě tady nastal tvrdý oříšek.

 

Kudy kam jsem se nemohla se svištěm dohodnout. On chtěl z kopečka, já chtěla do stínu do kopečka. Chtěla jsem prozkoumat hradby a tajemné dveře, které vedly kamsi do útrob hradu. Nakonec jsem svolila a podél krásného domu tlapkala jsem po boku sviště do míst, kam chtěl jít. Provedl mne branou s mříží a obrovitánskou dřevěnou bránou a než jsem se rozkoukala, už jsem byla u vody.

 

To vám štěknu, kamarádi, mít za kámoše sviště, to je někdy bájo věc. On vám mne vedl přímo k vodičce. A já jsem mu nevěřila. Chtěla jsem raději zkoumat hrad. Co já jsem to psici? Po napojení a malé lumpačině byla jsem v mžiku na hradě. Způsobně jsem tlapkala se svištěm po boku a zkoumala jsem každé zákoutí, které nádherný hrad Zvíkov skýtá. Vytlapkala jsem na vyhlídky, prozkoumala zdi a zídky a dokonce i za tajemné dveře jsem nakoukla. Objevila jsem krápníky a ták příjemný chládek, že jsem brzy vyrazila na slunečné nádvoří, kde jsem se nechala laskat paprsky kamaráda Puňti, který mne celou toulkou provázel z blankytně modré oblohy.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)