Malá vodní elektrárna Tři Trubky, CHKO Brdy

            

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.7048781N, 13.7916047E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/repajefonu

Den byl jako korálek. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky a pořádně Puňťu škádlily. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Ani kamarádi ptáčci nezaháleli. Do kroku mi pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí.

 

Tento krásný den se po boku člobrdice toulala mou oblíbenou chráněnou krajinnou oblastí Brdy, místy, kam mne tlapky snad ještě nikdy nezanesly. Kdysi tu byla člobrdice s Frájou, když štěkal svou první knihu. Dnes do těchto míst tlapky zanesly mne. A musím vám štěknout, že jsem za to moc moc ráda.

 

Tlapkala jsem po boku člobrdice po zpevněné lesní cestě z táhlého kopečka. Po levé tlapce jsem měla vzrostlý les. Po pravé tlapce merčila jsem paseku ohraničenou mladou alejí. Pěšinky, mraveniště a další super bájo zastavení mne vůbec nelákaly. Tlapkala jsem způsobně krok za krokem kupředu, přímo za famfrňákem. Kam mne tlapky nesou, neměla jsem tušení. Ale přesto jsem tlapkala na jistotu, jako bych tu už kdysi dávno byla.

 

Utlapkala jsem mnoho kroků, zmerčila jsem mnoho krásných míst, když v tom jsem zaslechla zurčení vodičky. Kde to se tu vzalo, bylo mi záhadou. Vždyť jediná vodička, kterou jsem zatím zmerčila, byla v loužích. Jenže vodička v loužích nezurčí.

 

Co je tohle za šlendrián, musela jsem zjistit. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a famfrňák jsem zvedla vzhůru k obloze. Zhluboka jsem zavětřila, ale vodičku jsem necítila. Zavětřila jsem podruhé, potření a najednou tam byla. V tu chvíli se celé mé já chtělo rozsvištět kupředu, přímo za famfrňákem. Ale něco mne přimělo způsobně tlapkat po boku člobrdice.

 

Tlapkala jsem kupředu pomalu a vznešeně. Kebuli jsem měla vzpřímenou, chvost se vrtěl rozvážně. Utlapkala jsem pár kroků, přetlapkala jsem rozcestí, když tu se přímo přede mnou, v celé své kráse, objevila říčka. Za říčkou merčila jsem zídku, za zídkou rybníček a za rybníčkem, to vám byla, kamarádi, podívaná. Za rybníčkem stála chaloupka. Ale nebyla to obyčejná chaloupka. Tato roubená chaloupka byla ták krásná a ták malá, jako by byla z pohádky.

 

Jak jsem brzy zjistila, z pohádky chaloupka nebyla. Byla to malá vodní elektrárna, která v době své největší slávy zásobovala nedaleký zámeček a hájovnu elektrickým proudem. Dokonce už před více jak sto lety uměla vyrobenou energii ukládat. Tomu se říká pokroková technologie.

 

Chvilku jsem valila očadla na chaloupku, chvilku jsem poslouchala člobrdici, jak mi čte chytrou tabuli. Dozvěděla jsem se, že elektrárna fungovala ještě ve dvacátém století. Ale prý byla nespolehlivá, tak ji nahradilo vedení z blízké obce.

 

Je až s podivem, že chaloupka přežila do dnešních dní. Člobrdice mi říkala, že když tu byla s bráchou naposledy, chaloupka byla ve špatném stavu a dojít k ní se nesmělo. Ale dnes? To je jiná. Dnes už se k chaloupce smí, dá se nahlédnout do oken a dokonce prý občas elektrárnu spustí. Ovšem kdy se tak stane, to u chaloupky napsáno není.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)