Vrchol Holý vrch, CHKO Brdy

          

Kraj: Středočeský

Okres: Příbram

GPS souřadnice: 49.5796169N, 13.7765803E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/pubuhuzepu

Den byl jako stvořený pro pořádnou prochajdu. Na obloze zářil kamarád Puňťa a nebyl na obloze sám. Občas se kolem Puňti proletěl bílý mráček, který Puňťu poškádlil svou přítomností a zase letěl dál. Vlahý větřík vanul, a co se děje na obloze, ho nechávalo úplně chladným. Jen tak si šuměl v korunách stromů a les dělal živý.

 

Tlapkala jsem po měkoučké lesní cestě hlubokým lesem. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Pod vysokými jehličnany merčila jsem mladé rozčepýřené stromky. Pod stromky merčila jsem koberce borůvčí a barevného vřesu. Občas jsem zmerčila houštinu, ze které se linul libý zpěv mých kamarádů ptáčků, kteří pěli jednu krásnější jarní píseň za druhou.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě tempem tlapka tlapku mine. Nikam jsem nespěchala. Užívala jsem si každý krok. Až když jsem zmerčila tajemnou lesní pěšinku, našponovala jsem ušadla, promrkala očadla, famfrňákem jsem několikrát zhluboka zavětřila a než člobrdice stihla písknout, už jsem svištěla po pěšince do hloubi lesa rozhodnutá zjistit, který z lesních kámošů pěšinku vyšlapal.

 

Prosvištěla jsem první pěšinkou, když mi cestu zkřížila pěšinka další. Najednou jsem byla v lese, kde jsem o pěšinky zakopávala. Stejně jako jsem zakopávala o stopy mých lesních kámošů. Objevila jsem stopu kámošky srnečky, objevila jsem stopu lišky. U vysokého dubu navětřila jsem čerstvou stopu veverky, která vedla kamsi do koruny stromu. V hloubi lesa navětřila jsem stopy rodinky divočáků, která voněla po malých pyžamkových kámoších. V tu chvíli jsem kopla do vrtule a rychlostí rychlejší než rychlou svištěla jsem zpátky k člobrdici. Vždyť to by bylo, překvapit mladou kančí rodinku. To by mi člobrdice asi nepoděkovala.

 

Usvištěla jsem mnoho kroků, nechala jsem se pohladit od člobrdice. Ale že bych zpomalila? O tom nemůže být štěk. Jen jsem změnila směr a dál jsem kupředu svištěla hezky po cestě. Než jsem se nadála, byla jsem na místě, na kterém jsem nemohla stoupat výš.

 

To vám štěknu, kamarádi, vysvištět na Holý vrch, není vůbec žádná dřina. Ale to, co jsem zmerčila, to vám byla paráda. Nejdřív jsem jen pár kroků před vrcholem objevila maskovanou maringotku. O mrňousek dál objevila jsem místečko ze všech míst v mém okolí nejvyšší. O pár kroků dál, v místě, kde se stromy rozestoupily, mi svět ležel u tlapek.

 

Ano, kamarádi, tohle všechno je jeden málem neznámý Holý vrch. Turistické značky jej míjí, člobrdové na něj jen málokdy vyrazí. Ale mne neunikl a kdykoliv jsem blízko, ráda si na něj vysvištím. Ten klid, jaký tu panuje. Ta vůně, která se line místním lesem. A nyní i parádní výhled, který se zmerčí jen málokde. To všechno a určitě ještě mnohem víc mne na tento pro člobrdy nezajímavý vrchol láká. A co vy? Vydáte se v mých stopách i sem?

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)