Kraj: Jihočeský

Okres: Písek

GPS souřadnice: 49.5130519N, 14.1704486E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/rajafadobu

Byl pochmurný den, ale mne se nechtělo ležet doma za pecí. Můj pobyt v jižních Čechách se krátil a byla by škoda si jej neužít do poslední chvíle. A tak i přesto, že na obloze poletovali mračouni, vydala jsem se na výlet, na který budu ještě dlouho vzpomínat.

 

Volvák mne vysadil na nevelkém parkovišti, kde mne hned poté, co se mé tlapky dotkly pevné země, uhodila do famfrňáku svěží vůně vodičky. Po pravé tlapce měla jsem pěšinku vedoucí kamsi do přírody, po tlapce levé merčila jsem jednu chaloupku vedle druhé.

 

To se ví, nedalo mi to. Chaloupky jsem nechala chaloupkami a rozsvištěla jsem se kamsi mezi vysoké stromy. Svištěla jsem po měkoučké cestě napříč loukou. Minula jsem parádní strom a než jsem se nadála, už jsem svištěla lesem. Tlapky mé nesly mne rychlostí vyšší než vysokou a brzy mne donesly na rozcestí. Mohla jsem tlapkat doleva, směr vyhlídka, nebo doprava směr neznámo kam.

 

To se ví, než se člobrdice stihla nadechnout, už jsem svištěla směr vyhlídka. Usvištěla jsem mnoho kroků, prosvištěla jsem zatáčkou, když tu se les rozestoupil a mne ležel u tlapek nejen parádní zámek, ale také Vltava.

 

Byla jsem na místě krásnějším než krásném a voňavějším než voňavém. Byla jsem na místě, kde jak rychle jsem se zastavila, tak rychle jsem vyrazila zpět. Protože zámek, který mi ležel u tlapek, musela jsem prozkoumat zblízka.

 

Dodnes nevím jak, ale brzy jsem byla zpátky na parkovišti. Obsvištěla jsem Volváka a rychlostí mi málem nevlastní už jsem svištěla mezi domky. Prosvištěla jsem kolem stavby, která mi připomínala oranžérii, a v mžiku už jsem svištěla kolem rybníčku. Vysvištěla jsem kopeček, zasvištěla jsem do lesa, když se po mé pravé tlapce objevila pěšinka.

 

Jen co jsem pěšinku zmerčila, změnila jsem směr. Zabočila jsem doprava, usvištěla jsem pár kroků, skočila pár dlouhých skoků a než bys stihnul, kamaráde, písknout, už jsem seděla u neveliké kapličky a svět mi ležel u tlapek.

 

Seděla jsem u kapličky, pod tlapkami merčila jsem Vltavu. Nad Vltavou, po mé prvé tlapce, vypínal se nádherný zámek. To vám byla, kamarádi, zrada. Já jsem přesvištěla místečko, kam jsem měla namířeno. To jsem musela napravit.

 

V mžiku jsem byla na všech čtyřech a už jsem si to svištěla mne moc dobře známou cestou zpátky mezi chaloupky. Usvištěla jsem mnoho kroků, minula jsem rybníček. Vysvištěla jsem na kopeček, když jsem si všimnula směrovky. Nevím, co to do mne vjelo, ale změnila jsem směr. Odbočila jsem doleva a už po pár krocích jsem byla u silnice a přemýšlela, kudy dál.

 

Mohla jsem svištět vlevo i vpravo. Vpravo do kopečka, vlevo z kopečka. Na kopečku na mne čekal Volvák. K němu jsem však nechtěla. Vydala jsem se proto vlevo.

 

Kopeček jsem zdolala, ani nevím jak. Po několika málo krocích už jsem byla pod kopečkem a jako na dlani jsem měla zámek, ke kterému jsem se ták moc těšila. Merčila jsem tři věže a hodiny ukazující prazvláštní čas. K mému velkému překvapení jsem zmerčila i sotva zmerčitelnou branku, která vedla kamsi.

 

Jen co jsem branku zmerčila, zamávala jsem zámku chvostem na rozloučenou a vydala jsem se na průzkum. Stlapkala jsem několik schodů, protlapkala pod prazvláštní květinou a než jsem se nadála, byla jsem na konci cesty. Vstup dál na vyhlídku mi byl zapovězen.

 

To vám byl ale šlendrián. Vždyť ani nevíte, co bych dala za to, stát na ostrohu nad řekou a jen tak se kochat pohledem na vodičku a na zámek. Ale protože nejsem z rodu truchlilů, brzy jsem hodila chmury za chvost a vyrazila jsem po pěšince zpět k brance. Ke schodům jsem se však nevydala. Vzala jsem to doprava mezi buxusy a dál kamsi, na nevysokou zídku. Po několika málo krocích, po parádním uhnutí, se celé mé já ocitnulo pod zámkem a Vltava, která je tu součástí Orlické přehrady, ležela mi u tlapek. V dáli daleké merčila jsem kapličku, ke které jsem jen před malou chvílí zabloudila.

 

Co vám budu, kamarádi, štěkat. Byla jsem na místě parádním a užívala jsem si chvíli tady a teď. Možná bych tam stála dodnes, kdyby se nespustil liják tak silný, jaký jsem dlouho nezažila. Z kochání se rázem stal sprint k Volvákovi, který mne měl před deštěm ukrýt.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)