Kukyho skála

          

Kraj: Jihočeský

Okres: Tábor

GPS souřadnice: 49.3430758N, 14.5094622E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/kepebucahu

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Ptáčci pěli písně krásnější než krásné. Zkrátka den byl jako korálek a trávit jej doma, byl by holý nerozum.

 

Tlapkala jsem po měkoučké lesní cestě. Všude, kam jen očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod vysokými stromy rostly malé pidi stromky. Občas jsem zmerčila pěšinku, jindy kobereček mechu či pařez. Jen jednou jedinkrát zmerčila jsem louži ták velikou, že se do ní celé mé já s láskou a radostí složilo hned, co prošlo zatáčkou. Jak jen jsem slastně mlaskla. To vám byl, kamarádi, zvuk.

 

Chvilku jsem se rochnila ve voňavé louži, ale jen co jsem zaslechla kroky člobrdice, raději jsem se zvedla. Nechala jsem ze sebe spadnout bahýnko, oklepala jsem vodičku a voňavější než voňavá tlapkala jsem lesem dál, doufajíc, že se do mne nezamiluje žádný místní kámoš, který o svůj kožíšek pečuje ve stejných lázních, ve kterých jsem se láznila i já.

 

Z lázní mne tlapky nesly dál, hlouběji a hlouběji do lesa. V místech, kde se lesní cesta začala klikatit, zmerčila jsem na stromech zvláštní fleky. Jen pár zatáček jsem při pronásledování flekatých stromů utlapkala, když se les rozestoupil a přímo přede mnou objevila se skála neveliká, s několika lavicemi a zvláštní tabulí, která o něčem vyprávěla.

 

Jen co jsem místečko zmerčila, radostí jsem si povyskočila. Při výskoku ze mne opal zbytek bahýnka, který se stále držel v mém kožíšku. Kopla jsem do vrtule, usvištěla jsem pár kroků, skočila několik dlouhých skoků a už jsem valila očadla na skálu a tabuli.

 

Nevysoká skála překvapila mne svým tvarem. Jako by byla z několika samostatných skal. Až když mi člobrdice přečetla chytrou tabuli, zjistila jsem, co všechno skála značí. A také jsem zjistila, že součástí skály je zkamenělá jeptiška, kterou prý odnesl čert z blízkého hradu.

 

Jeptiška byla za svého života přičinlivou ženštinou. Jednou prý se rozhodla ověřit, jak žijí mniši na blízkém hradě. Neodolala své zvědavosti a jednoho dne oblékla černý háv. Maskovaná se vydala na hrad, kde po obědě mniši z řádu jezuitů odpočívali. Dvanáct z nich prý dokázala obšťastnit. U třináctého mnicha se prý její chování znelíbilo samotnému Bohu, který se domluvil s čertem a ten si jeptišku vzal. Dodnes prý je po čertovi díra v hradní zdi.

 

To vám je, kamarádi, příběh. Co je na něm pravdy, těžko štěknout. Na hrad je vstup přísně zapovězen, takže ověřit příběh nebylo v mých silách. Raději jsem se proto dala do průzkumu skály. S ušadly na stopkách, s provětřeným famfrňákem a promrkanými očadly, vyrazila jsem vzhůru na skálu.

 

Utlapkala jsem jen pár kroků po rovince, když v tom se země zdvihla a já se škrábala na skálu. Tempo krok sun krok bylo by rychlé. Ale nevzdala jsem se. Po nekonečném výšlapu jsem se opravdu na skále ocitla. Přede mnou objevil se malý kříž a obrovitánské ohniště. Asi odměna pro všechny, kteří Kukyho skálu zdolají.

 

Kukyho skála je neobyčejné místo. Je tu klid, který by jinde jedna stěží pohledala. Výhled, ten je tu parádní. Ze skály můžete pozorovat hluboký les. Ale i když je vystoupání na skálu dobrodrůžo a výhled se vám naskytne pouze do hloubi lesa, místo je to kouzelné a za návštěvu stojí. Až se vydáte v mých stopách, jsem si jista, že ani vám se odsud nebude chtít odcházet.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z cest a mnoho dalšího. Budeme rádi, když náš web navštívíte ;)