Mariina skála, PP Kornatický potok

            

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.6553139N, 13.5652297E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/focerupugo

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Kamarád Puňťa zářil na obloze a svými hřejivými paprsky se snažil zahřát zem. Moc mu to nevycházelo. Teplo opravdu vypadá jinak. Ale i za přítomnost Puňti v oblacích jsem byla moc moc ráda. Vždyť on mi ten kluk přes zimu ták chyběl.

 

Tlapkala jsem po zpevněné lesní cestě do táhlého kopečka. Všude, kam jen má očadla pohlédla, rostly vysoké jehličnany. Pod jehličnany merčila jsem koberce mechu, pařezy i spoustu tajemných pěšinek vedoucích kamsi. V korunách stromů se proháněl kámoš větříček, a co chvilku mi na zem spustil list či šišku.

 

Tlapkala jsem spokojeně po boku člobrdice, když v tom jsem zjistila, že svištím kamsi do hloubi lesa po sotva viditelné pěšince. Očadla rejdila po zemi a stejně jako famfrňák hledala stopy mých lesních kámošů. Ušadla byla v pohotovosti a poslouchala zvuky lesa. Vždyť co kdyby zaslechla kroky místních obyvatel?

 

Kolik pěšinek jsem prozkoumala, těžko štěknout. Objevila jsem stopy kámošů divočáků, kterých tu žijí pořádné tlupy. Zmerčila jsem kámoše srnečka, který mi těsně před famfrňákem zkřížil cestu. Objevila jsem stopy kámošky veverky a dokonce i stopu chytré lišky, která v místních obcích dává člobrdům dobrou noc.

 

Než jsem se nadála, měla jsem v merku snad všechny místní obyvatele. Vrátila jsem se k člobrdici, když v tom jsem zaslechla zakvokání slepice. Co je tohle za šlendrián, chtěla jsem zjistit. Ale co neuniklo mému sluchu, neuniklo ani člobrdici. Jen co slepička zakvokala, musela jsem tlapkat člobrdici u nohy. To vám byla, kamarádi, taková nuda.

 

Naštěstí jsem měla štěstí. U nohy člobrdice jsem tlapkala jen chvilinku. Protlapkala jsem kolem kámošek slepiček a jak jen to šlo, opustila jsem zpevněnou lesní cestu. Prosvištěla jsem po pěšině mezi mladými stromky a než člobrdice stihla písknout, už jsem si to stoupala po schodech kamsi k oblakům.

 

Zdolala jsem jen pár schodů a byla jsem na skále. Byla jsem na skále, kterou zdobí nádherný dřevěný altán, ze kterého je parádní, i když místy stíněný, výhled do dálky. Merčila jsem hluboké lesy, merčila jsem kopečky. V dáli daleké zmerčila jsem Radyni.

 

Seděla jsem v altánu, kochala se výhledem a čekala jsem na chvíli, kdy se ke mne dostaví člobrdice. Slyšela jsem, že není daleko. Ale ke mne se ne a ne dostavit. Což by mi vlastně ani moc nevadilo, kdyby neměla na zádech mou svačinu. Ne, že bych měla hlad, ale na Mariině skále, jíž jsem právě byla součástí, se posvačit musí. Tady je totiž ták krásně, že by byla věčná škoda návštěvu odfláknout.

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)