Horažďovice

              

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3206867N, 13.7010000E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/nasobusozu

Den byl jako korálek. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti poletovaly bílé naducané mráčky a trošku Puňťu škádlily. Puňťa se však nedal. Rozhodl se, že mráčky bude šimrat svými hřejivými paprsky. A jak se rozhodl, tak udělal. Mráčky asi byly lechtivé, protože jen co se Puňťa do šimrání dal, začaly po obloze poletovat rychlostí nevídanou a na zemi se rozehrála hra světel a stínů, která se zažije jen málokdy.

 

Tlapky mne nesly po chodníku mezi domky jako z pohádky. Tlapkala jsem ulicí, kde byla chaloupka vedle chaloupky. Než jsem se nadála, protlapkala jsem kolem kapličky a ocitla jsem se na malém kamenné mostku, ze kterého jsem měla u tlapek mlýn s ták zarostlým kolem, že jsem usoudila, že tento mlýn už své strašidlo má. Než se s ním potkat, raději jsem kopla do vrtule, přesvištěla jsem parkán a brzy jsem seděla na náměstí a nestačila valit očadla.

 

Seděla jsem na horažďovickém náměstí a valila jsem očadla. Přímo před famfrňákem jsem měla parádní morový sloup. Kousek od něj merčila jsem budovu radnice. Po boku jsem měla parádní kostel, který mne zaujal svými historickými prvky, které určitě pamatují dobu králů. Jen jediné jsem nezmerčila. Člobrdu by na tomto náměstí jeden pohledal. Nevím, zda mne člobrdové viděli přicházet a raději zůstali doma, ale kromě mne a člobrdice bylo náměstí bez živoly.

 

Kebule mi nebrala, jak je tohle možné. Vždyť mi člobrdice povídala, že do měst ji nedoprovázím proto, že je v nich spousta člobrdů. Tak jak je možné, že tady žádný člobrda nebyl? Kam jen se člobrdové poděli, to jsem musela zjistit.

 

Chtěla jsem kopnout do vrtule a rozsvištět se na průzkum, ale to mi bylo přísně zapovězeno. Tlapkala jsem proto způsobně po boku člobrdice a vodila jsem ji z uličky do uličky. Normálně by to byla strašná nuda, protože kterého chlupáče by bavilo tlapkat člobrdici u nohou. Ale mne to kupodivu vůbec nevadilo.

 

Pomalu a způsobně tlapkala jsem po boku člobrdice a nevěřila jsem vlastním očadlům. V centru Horažďovic jsem objevila staré chaloupky, prastaré brány pamatující středověk i místní opevnění, které mělo zabránit útočníkům ve vstupu do města. Objevila jsem pozůstatky strážní věže, minula jsem kříž, když v tom jsem ocitla v uličce užší než úzké, kde jsem po levé tlapce měla jeden nízký domeček se spoustou okének a dveří.

 

Stála jsem v uličce a valila jsem očadla. Zmerčila jsem obchůdek se spoustou dobrot. Od masa, přes jitrnice až po buřty tu bylo vše, co jen si mé bříško mohlo přát. Ale do vedlejších okének už jsem nenakoukla. Tam byly jen malé šmírovací dírky, které neunikly člobrdici. A prý bylo na co se dívat.

 

Jedno okénko vyprávělo o nedávné historii města, druhé o historii starší. Okénko za okénkem vyprávělo příběh Horažďovic, díky kterému mi štěklo, kde se vzalo kouzlo tohoto malého městečka. Nikdy by mi neštěklo, co mohu v masných krámech, jak se domečky správně jmenují, zmerčit. Že tu objevím řeznictví, to bych čekala. Ale že mi domečky odvypráví historii města? To bych nečekala. Ale stalo se a já jsem za to ráda.

 

Do okének může nahlédnout každý, kdo jde kolem. A já vám to mohu vřele doporučit. Člobrdice prý pamatuje dobu, kdy masné krámy chátraly. Dnes mají nový život. Byť ne všechny informace jsou veselé, uniknout by vám neměly. Až budete v Horažďovicích, určitě se tu zastavte. Věřím, že budete valit očadla stejně, jako jsem je valila já.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)