Hrad Košumberk

              

Kraj: Pardubický kraj

Okres: Chrudim

GPS souřadnice: 49.8838700N, 16.0344394E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/cupopafoku

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti se občas proletěl bílý naducaný mráček, ale opravdu jen občas. Obloha byla krásně modrá a Puňťa zářil do dálky jako už dlouho ne.

 

Tlapky mne nesly po kamenném chodníku kamsi vzhůry. Po pravé tlapce jsem měla svah, po levé tlapce domečky. Tlapkala jsem krok sun krok, zvědavá, kam mne tlapky zanesou, když v tom se po mé pravé tlapce objevila koza. Ne, kamarádi, nedělám si legraci. Opravdu se po mé pravé tlapce objevila koza. A kdyby jen jedna. Brzy jsem zjistila, že koze děla společnost další koza a nakonec jsem zmerčila tolik koz, že bych je ani nespočítala.

 

Co kozy na svahu dělají, mi kebule nebrala. Ale pro jistotu jsem nechala myšlenky koňovi, přeci jen má větší kebuli, a nechala jsem se tlapkami nést vstříc novému dobrodružství. Kam mne tlapky zanesou, mi bylo na samotné špičce ocásku. Kožíšek mi totiž naznačoval, že brzy dojdu na místo veliké, které je ozdobou místní krajiny již moc moc moc století.

 

Co mi kožíšek naznačoval, rázem se splnilo. Jen pár kroků jsem utlapkala, když mne tlapky pronesly obrovitánskou bránou. Za branou jsem zmerčila mohutné dveře vedoucí k pokladně, kde mne a člobrdici přivítal kastelán hradu a popřál nám krásnou prohlídku. Člobrdici řekl, že mohu všude, kam mne tlapky zanesou. A že když budu rozumná, mohu se vydat i na jím komentovanou prohlídku.

 

To se ví, rozumná jsem byla jen chvilku. Když pan kastelán pověděl, že mi na hradě bude svět ležet u tlapek, že si mohu zavýt ve sklepení a při troše štěstí objevím i plně obsazenou hladomornu, nedalo mi to, a kastelán nekastelán, vydala jsem se na průzkum na vlastní tlapku. Jako první jsem se vydala na ochoz, který mne rázem zavedl do panské světnice, odkud mne schody zavedly až do samotné zbrojnice mezi rytíře.

 

S rytíři jsem hodila krátký štěk, prohlédla jsem si jejich zbroj a než mne člobrdice stihla vyfotit, už jsem se blížila k hradní věži. Zdolala jsem moc moc schodů, když v tom mne zaujala místnost s prostřeným stolem. Jak rychle jsem vytlapkala vzhůry, ták rychle jsem byla v místnosti s prostřeným stolem. Prohlédla jsem si několik člobrdů, seznámila jsem se s historií a než jsem se stihla zastavit, vzpomněla jsem si na sklepení. Brzy jsem tlapkala přes nádvoří, pokochala jsem se výhledem, když v tom mne do očadel uhodily tajemné schůdky vedoucí kamsi do hlubin země.

 

To se ví, nezaváhala jsem ani na okamžik. Jen co jsem schody zmerčila, vydala jsem se na průzkum. Utlapkala jsem jen pár kroků, stlapkala jsem pár schodů a brzy jsem ocitla ve sklepení se spoustou soch, které ježily můj kožíšek.

 

Takový chládek, jaký panoval ve sklepení, jsem si dlouho přála. Ale sochy, které jsem míjela, mi naháněly strach. I proto jsem sklepením protlapkala rychleji než rychle a bez zavytí jsem se vydala zpátky na nádvoří.

 

Seděla jsem na nádvoří, přemýšlela jsem, co dál. Budovu po pravé tlapce měla jsem v merku. Druhou část hradu též. Na hradby, kam by se mi tak moc líbilo se vydat, mi byl vstup přísně zapovězen. Když v tom očadla zaznamenala věž nevysokou, místo, kde jsem ještě nebyla.

 

Rázem jsem byla na všech čtyřech a chvost jsem si mohla ukroutit. S radostí větší než velikou, se zvědavostí viditelnou na míle daleko, přetlapkala jsem nádvoří, vytlapkala jsem pár schodů, prošla jsem dveřmi do věže a s úlekem jsem skočila dlouhý skok, který mne přenesl nad propastí.

 

Díru hlubší než hlubokou jsem ve věži nečekala. Ale byla tam. Naštěstí zabezpečená sklem. Pod sklem, mnoho metrů pode mnou, kroutil se hladem človíček. Jen co jsem človíčka zmerčila, vzpomněla jsem si na slova kastelána, který cosi vyprávěl o hradní hladomorně. Prý ji najde pouze ten, kdo má očadla na stopkách. A to vám mohu potvrdit.

 

Hrad Košumberk mne mile překvapil. Mohla jsem prozkoumat každé jeho zákoutí, které je přístupné člobrdům. Mohla jsem si zavýt v podzemí, a dokonce mi svět ležel u tlapek. Mohla jsem si prohlédnout prostřený stůl a nikdo mi neříkal, že se to nedělá. Návštěva tohoto hradu opravdu stála za to a já jsem moc moc ráda, že jsem se sem s člobrdicí vypravila.

 

A víte vy co, kamarádi? Když jsem tak tlapkala po nádvoří, zkoumala jsem každou skulinku mezi starými zdmi a poslouchala šepot větru v hradních sklepeních, něco ve mně tiše štěklo. Možná to byla inspirace, možná jen radost z dobrodružství. Ale jedno je jisté. Košumberk má v sobě příběh, který si říká o místo v mé připravované knize. Co myslíte, zaslouží si vlastní kapitolu?

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)