Matulova stezka

              

Kraj: Pardubický

Okres: Chrudim

GPS souřadnice: 49.7759936N, 15.8947314E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/donuhelefe

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze poletovaly bílé mráčky, které věštily krásný den bez horka a bez deště. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Tento krásný den jsem se po boku člobrdice toulala východočeskými lesy, zvědavá, kam mne tlapky zanesou.

 

Tlapkala jsem vzrostlým lesem ve stínu vysokých jehličnanů. Cesta, po které jsem tlapkala, byla ták měkoučká, že mne těšil každý krok. Chvilku jsem tlapkala tempem krok sun krok, chvilku jsem svištěla slalom mezi stromy a byla k nezastavení. Ve chvíli, kdy se z rovinky stala cesta klikatá, vytlapkala jsem z lesa a nestačila valit očadla.

 

Hluboký les nechala jsem za chvostem. Před famfrňákem měla jsem les plný mladých stromků, mezi kterými rostla travička ták vysoká, že ze stromků byly vidět jen jejich špičky. Naštěstí stromky byly v oplocenkách, které byly všude podél lesních cest.

 

Mezi oplocenkami prosvištěla jsem ani nevím jak. Když jsem nechala za chvostem i poslední plot, změnila se i cesta, po které jsem tlapkala. Najednou byla samý malý kamínek a než lesní cestu připomínala mi cestu v parku.

 

Jen co jsem si vzpomněla na park, nedalo mi to. Vždyť co by dělal park v přírodě? Jako vím, že dnes je možné všechno. Ale že by i toto? Raději jsem našponovala ušadla, promrkala očadla a famfrňákem jsem zhluboka zavětřila. Když jsem měla všechny smysly v pohotovosti, zamávala jsem člobrdici chvostem na rozloučenou a než se zmohla na slovo, kopnula jsem do vrtule a svištěla na průzkum.

 

Usvištěla jsem mnoho kroků, prosvištěla jsem mnoho zatáček. U stromu, ze kterého zbyl jen živý kmen osídlen mými kámoši z hmyzí říše, uhodila mne do famfrňáku svěží vůně vodičky. Ještě pár kroků jsem usvištěla, prosvištěla jsem zatáčkou, když v tom mi u tlapek ležela hladina jako zrcadlo, ohraničená žulovou skálou.

 

To vám štěknu, kamarádi, jak já bych si do vodičky hupsla. Ale nemohla jsem. Vždyť hladina vodičky byla ták hluboko pode mnou, že by to byl nerozum. Co však rozumné bylo, bylo hledat možnost, jak se do vodičky dostat.

 

V mžiku jsem svištěla z kopečka kamsi do krásné přírody. Usvištěla jsem mnoho kroků, když se kopeček změnil v rovinku. S rovinkou mi přímo před famfrňákem vyrostlo obrovitánské žulové sezení a cedule, která mi sdělila spoustu zajímavých informací o místní přírodě i lomu.

 

Co vám budu, kamarádi, štěkat. Čekala jsem místo krásné, kde smočím svůj kožíšek. Ale tohle jsem opravdu nečekala. Místečko mne ták mile překvapilo, že jsem si i koupání rozmyslela. Dnes vím, že jsem dobře udělala. Matulova stezka mne totiž dovedla do samotného Hlinska. Kam bych nikdy nedosvištěla, kdybych měla mokrý kožíšek. A víte vy co, kamarádi? Vždyť není všem dnům konec ;) Matulova stezka se revitalizuje a já mám takové tušení, že brzy se na ní objeví několik dalších zajímavých zastavení, které budu muset důkladně prozkoumat.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)