Šilinkův důl

               

Kraj: Pardubický

Okres: Chrudim

GPS souřadnice: 49.8288878N, 16.0491397E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/capugocere

Byl krásný den a já jsem se s člobrdicí toulala po východních Čechách. Po dlouhé době jsem vyměnila parádní výhledy za hluboký les, kterým jsem se toulala zaposlouchaná do zurčení říčky a šumění větříčku v korunách stromů.

 

Tlapky mne nesly nádherným lesem, jemuž podobný jsem ještě nikdy nenavštívila. Hluboká bučina po mé levé tlapce pohlcovala skálu, která kdysi dávno na mnoha místech sloužila k těžbě kamene. Po prvé tlapce zurčela mi říčka, ve které voda umývala nádherné bílé kameny. Za říčkou byla opět parádní bučina, jen občas jsem zmerčila jehličnan.

 

Tlapkala jsem nádhernou přírodou a očadla jsem si mohla vykoukat. Tlapky mne nesly po měkoučké úzké cestě, jen občas jsem narazila na cestu kamenitou. Užuž jsem si pod fousky poštěkávala, jak je místní les předvídatelný, když jsem po své levé tlapce objevila tajemný tunel vedoucí kamsi do útrob skály.

 

To se ví, nedalo mi to. Mít v kožíšku více odvahy, určitě bych tunel prozkoumala i zevnitř. Ale protože mám odvahy tak akorát, co mi rozum dovolí, raději jsem tunel prozkoumala pouze zvenčí. Vždyť co kdyby v tunelu někdo přebýval? Co kdyby se v hloubi skály dělil na další chodby? Co kdybych vyrušila kámoše netopýry, nebo třeba osminohé kámoše z hmyzí říše? Ani jedno z toho jsem si na svědomí vzít nemohla. Proto jsem raději tunel prozkoumala zvenčí a pokračovala jsem dál, do hloubi lesa, podél říčky Krounky.

 

Cesta má šla mi krásně od tlapek. Než jsem se nadála, dotlapkala jsem do míst, jejichž průchod mi zpestřily popadané stromy. To vám byla parádní část výletu. Tolik kámošů z hmyzí říše jsem na jednom místě dlouho nezmerčila. Ale tady se činili. Jedni se do stromů zavrtávali, jiní si pochutnávali na tlejícím dřevě. Padlé buky daly potravu a domov tolika mým kámošům, že mi ani nevadilo, že protáhnu své já.

 

Padlé buky byly nejmenší překážkou, která mne na procházce Šilinkovým dolem čekala. Jen co jsem se za buky roztlapkala, už jsem opatrně přecházela po skále. Ne, že by se mi nechtělo tlapkat vodičkou, to vám štěknout nemohu, ale když jsem viděla, jak se člobrdice snaží projít nad říčkou suchou nohou, musela jsem si to zkusit také.

 

Skalku jsem přetlapkala se stejnou grácií, s kterou jsem si poradila i s padlými buky. Co jsem však již nepřekonala, byla skála s žebříky, po kterých jsem měla pokračovat dál. Místečko to bylo krásné, ale rozhodně ne určené mým tlapkám. Ale když jsem zmerčila, co mne čeká za skálou, hupsla jsem do říčky a tlapkala jsem vodičkou. Tady mne člobrdice překvapila.

 

Věřili byste tomu, kamarádi, kdybych vám štěkla, že i člobrdice raději než po žebříku prošla vodou? Nevěřili? Já se vám nedivím. Ale málem je to tak. Jen člobrdice přeskákala říčku na druhý břeh po kamenech. A pak nestačila valit očadla. Stejně jako jsem je valila já.

 

Za skálou s žebříky byly ve skále uchycené nášlapy. Za nášlapy byly další žebříky a kovová lana, kterých se mají člobrdové při průchodu průsmykem držet. Za lany byly další žebříky a kovové nášlapy. A co bylo dál? Zase nádherná cesta, kterou jsem dotlapkala k prvním žebříkům. Věřili byste tomu?

 

Šilinkův důl mne ták překvapil, že se mi z něj ani za steak nechtělo. Ale co naplat. Nic netrvá věčně a i tento výlet musel jednou skončit. Dnes vím, že na toto místo jen tak nezapomenu. Podobných místeček je jako šafránu a objevit je není vůbec snadné. Ovšem když už se to povede, je to nezapomenutelný zážitek.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)