Štola v Hradcích

              

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3089900N, 13.6746500E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/kacolanero

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala Horažďovickem. V merku jsem měla spoustu krásných míst, včetně Horažďovic samotných. Ale v kožíšku jsem měla ještě tolik sil, že se mi dom nechtělo. Tlapkala jsem proto dál, zvědavá, kam mne tlapky ještě zanesou.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké cestě nádhernou přírodou. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, rostly vysoké stromy. Buk rostl vedle buku a já si nad jejich krásou mohla očadla vykoukat. Pozorovala jsem jejich statné kmeny, prohlížela jsem si jejich větve, které se co nevidět zazelenají a buky dostanou parádní korunu.

 

Tlapky mé nesly mne po rovince, která se brzy změnila v pořádný sešup. Pod sešupem cesta má prudce uhýbala vlevo. Na poslední chvíli jsem zahnula a k mému překvapení jsem dál tlapkala ze sotva znatelného kopečka.

 

Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem si všimla kolejí, které vedly jen mrňousek pode mnou. Na chvilku jsem se zamyslela, zda pojede mašinka, když v tom se celé mé já ocitlo před chytrou tabulí, která vyprávěla cosi o Prácheňském kraji a která zmiňovala výbušniny, zlato a štolu.

 

Jen co jsem uslyšela slovo štola, radostí jsem si povyskočila. Štoly mám moc moc ráda. Jsou to hodně tajemná místa. Mnohdy jsou tajemnější než samotné zříceniny. A na rozdíl od zřícenin se hůře hledají. Najít takovou štolu je opravdu výzva a já má výzvy moc moc ráda.

 

V mžiku jsem měla všechny smysly v pohotovost. Famfrňák byl zavětřen, ušadla byla zaposlouchaná do zvuku přírody. Očadla byla promrkaná, zaostřená a se zvědavostí mi vlastní rejdila po blízké skále a píď po pídi hledala něco, co by alespoň malilinkato štolu připomínalo.

 

Už jsem měla skálu v merku, ale po štole nebylo ani památky. Že by se chytrá tabule mýlila? Tomu jsem moc nevěřila. Nezbylo mi nic jiného, než dát pokyn k pohybu mým čtyřem tlapkám, které se tajemné štoly také nemohly dočkat. Utlapkala jsem jen pár kroků, protlapkala jsem zatáčkou. Užuž jsem se chystala k dalšímu kroku, když v tom jsem po mé levé tlapce zmerčila úzká kovová vrátka. Na vrátkách byla dvě kladiva, symbol štoly.

 

To vám štěknu, kamarádi, jen co jsem kovová vrátka zmerčila, radostí jsem si povyskočila. Skočila jsem jen pár kroků a byla jsem přímo u vrátek. Bohužel jsem záhy zjistila, že jsou vrátka zavřená. Přitom štola tolik sváděla k průzkumu.

 

Do štoly jsem se nepodívala, ale když tak na tento výlet vzpomínám, asi je to tak i dobře. Vždyť ve štolách prý žijí permoníci a potkat samotného permoníka prý není jen tak. Navíc štoly jsou často opředené tajemnými příběhy. Že by tato štola žádný tajemný příběh neměla? Na to bych se nespoléhala.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)