Tvrziště Javor, PP Kornatický potok

             

Kraj: Plzeňský

Okres: Rokycany

GPS souřadnice: 49.6691431N, 13.5893117E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/hodotujupa

Den byl jako korálek. Na obloze zářil kamarád Puňťa, kolem kterého poletovaly bílé naducané mráčky. Vlahý větřík vanul a šuměl v korunách stromů. Teplo bylo tak akorát, aby se mi chtělo svištět s větříkem o závod napříč lesem neznámo kam.

 

Toulala jsem se nádherným vzrostlým lesem kdesi v Plzeňském kraji. Cesta má měnila se jako dubnové počasí. Jednou jsem tlapkala po zpevněné cestě mezi domečky, jindy jsem tlapkala po měkoučké lesní cestě klikatící se mezi vzrostlými stromy. Mnohokrát se mi stalo, že jsem svištěla slalom mezi stromy po sotva viditelných pěšinkách, kde jsem mnohokrát zakopla o šlahoun maliní nebo ostružiní, který byl stále ještě bez listí a tak byl sotva patrný.

 

V tlapkách jsem měla spoustu kilometrů, v merku jsem měla spoustu krásných zákoutí. Najednou, zničehonic, se příroda kolem mne proměnila tak moc, až jsem nevěřila vlastním očadlům.

 

Dosvištěla jsem na místo, kde by rovinku či kopeček jeden pohledal. Zato valů, bažinek a pěšinek bylo kolem mne moc moc moc. Stromy od sebe rostly v ták bezpečných vzdálenostech, že na sebe ani nejdelšími větvemi nedosáhly. Pod stromy rostla v bažinách ták vysoká travička, jako se vidí málokde.

 

Tlapkala jsem prazvláštním lesem, když jsem zjistila, že svištím s větrem o závod. Co chvilku jsem se ocitla po kotníky v bažině, abych o mrňousek dál svlažila v průzračně čisté vodičce do hloubi lesa zurčícího potůčku.

 

Les, kterého jsem byla součástí, mne ták překvapil. Byl ták jiný, než všechny lesy, které jsem dosud poznala. Co mne ale překvapilo ze všeho nejvíc, byla krásná dřevěná lávka vedoucí z valu na val, kterou jsem našla kdesi mezi bukovým a smrkovým lesem.

 

To se ví, kam lávka vede, musela jsem zjistit. Nejdřív jsem lávku občíhla z dálky, poté jsem se pod ní prosvištěla. Ale žádná bažina nebo říčka, které jsem pod lávkou očekávala, se nekonala. Jen stopy po kdysi živém potůčku jsem našla. Snad i proto jsem se mohla vydat přes lávku ták způsobným krokem, že ani člobrdice nevěřila svým vlastním očadlům.

 

Jen pár kroků jsem utlapkala a nechala jsem lávku za chvostem. Přímo přede mnou objevil se val strmější než strmý. Jen pár kroků jsem se škrábala, když se val změnil rovinku. Na rovince jsem se překvapením posadila. To, co jsem zmerčila, mi vzalo rychlost z tlapek.

 

Všude, kam jsem pohlédla, rostly vysoké stromy. Pod stromy merčila jsem val vedle valu. Místy jsem merčila zakroucenější než zakroucená koryta snad kdysi živých potůčků. Na valech merčila jsem stromy vyšší než vysoké. Na stranách valů merčila jsem keře, ze kterých se ozýval libý zpěv mých kamarádů ptáčků. Na jednom z valů zmerčila jsem chytrou tabuli, kterou jsem si od člobrdice musela nechat přečíst.

 

Zjistila jsem, že jsem na bývalém tvrzišti Javor. Byla jsem na místě, kde už ve 14. století žili člobrdové. Dozvěděla jsem se, k čemu tvrziště sloužilo, jak vypadalo a dokonce jsem zjistila, proč místní les dnes vypadá tak, jak vypadá. Jen jedno jsem se nikde nedočetla. A to, jestli nemá tvrziště své vlastní strašidlo. Protože já bych tu klidně strašila. Ale samozřejmě v dobrém ;)

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)