Venušina sopka

               

Kraj: Moravskoslezský

Okres: Bruntál

GPS souřadnice: 

Odkaz do map: 

Byl den, kdy bylo nejlepší ležet doma za pecí. Po obloze poletovali bílí mračouni, kteří slibovali pořádnou přepršku. Nad horami v dáli ne tak moc daleké hromy provázely blesky a zdálo se, že se z oblohy sypou přinejmenším trakaře. Jenže já jsem byla u Bruntálu. Na druhém konci naší vlasti. Lenošení tedy nepřipadalo v úvahu.

 

Hromy, blesky ani krupobití mne nezastavily. Ba naopak. Jen co se mé tlapky dotkly země, už jsem svištěla kupředu mezi loukou a pastvinou kamsi do mírného kopečka. Mračouni nad kebulí mne nemohli zastavit. Jen mne malinko znervózňovali. Cosi v mém kožíšku mi poštěkávalo, že tuhle toulku stihnu, tak ať se zbytečně nehoním. Ale ani tomuto ujišťování jsem nevěřila.

 

Svištěla jsem do táhlého kopečka rychleji než rychle. Ušadla mi plápolala na kebuli, chvost měl co dělat, aby vyrovnal i sebemenší zatáčky. Svištěla jsem kupředu rychlostí mi málem nevlastní a od tlapek se mi prášilo. Usvištěla jsem mnoho kroků, pastvinu jsem nechala za chvostem. Prosvištěla jsem zatáčkou, když v tom se přímo přede mnou objevila chytrá tabule a sezení pro turisty.

 

Stála jsem na kopečku a valila jsem očadla. Kde jen se tu toto místečko vzalo, mi kebule nebrala. Vždyť to vypadalo, že svištím málem nedotčenou přírodou. A ono ejhle. Na kopečku v malém lesíku objevím chytrou tabuli, která hlásá cosi o sopce.

 

Jen co mi v kebuli proletělo slovo sopka, pořádně jsem se lekla. Vždyť sopka, to je místo nebezpečné, které když se probudí, umí živolám pořádně zpestřit den. A je úplně jedno, zda je živola květinou, chlupáčem nebo člobrdou. Sopka není kamarádka, dělá si, co chce a je ták svéhlavá, že je lepší se jí obloukem vyhnout.

 

Když člobrdice zmerčila můj úlek v očadlech, přečetla mi celou chytrou tabuli. Ujistila mne, že tato sopka už po mnoho let spí a žádné nebezpečí mi prý nehrozí. Těšit se prý mohu na lávové jeskyně a lávové kameny, které jsem nikdy v životě nezmerčila.

 

To se ví, nedalo mi to. Ale i tak jsem se trošililinku bála. Našponovala jsem ušadla, promrkala očadla a famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechla. Zavětřená do vůně přírody vyrazila jsem na průzkum s takovou opatrností, jakou jsem u sebe nepoznávala.

 

Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkala jsem malým lesíkem. Zkoumala jsem pěšinku za pěšinkou, když v tom mne do očadla uhodila pěšinka oranžovější než oranžová vedoucí kamsi do útrob země.

 

Rázem jsem byla k nezastavení. Celé mé já se dalo do pohybu a rychlostí vyšší než vysokou svištělo kamsi. Usvištěla jsem jen pár kroků, když se celé mé já zastavilo. Všude kolem mne byla příroda, která mi vzala rychlost z tlapek.

 

Po mé levé tlapce merčila jsem jeskyně. Byly mělké, snadno zhlédnutelné. Jen jedna jeskyně byla hlubší, ale protože jsem věděla, že jsem se ocitla v sopce, raději jsem si její průzkum rozmyslela. Po pravé tlapce měla jsem parádní kopec, na kterém rostlo tolik druhů stromů a keřů, že bych je ani nespočítala. Pod tlapkami měla jsem něco kamením a pískem barvy oranžovo-červené, což dodávalo místu nepopsatelnou atmosféru.

 

Co vám budu, kamarádi, štěkat. Nevěřila jsem vlastním očadlům. Byla jsem součástí místa, které se v mapách nezdá nijak velkolepé. Ale víte vy co? Kam se hrabou bruntálské zubaté žáby. Ty můžete vidět napříč Bruntálem na tolika místech. Ale kdo nebyl ve Venušině sopce, jako by v Bruntále nebyl. Takže až se v mých stopách do Bruntálu vydáte, nebo pokud se zapojíte do Putování za poznáním Bruntálu, které bude již brzy dostupné na našem webu a které je pro vás zdarma, nezapomeňte se vydat i do Venušiny sopky. Uvidíte. Stojí to za to.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)