Vesnická památková rezervace Betlém, Hlinsko

              

Kraj: Pardubický

Okres: Chrudim

GPS souřadnice: 49.7625650N, 15.9065214E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/kolapumapo

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa, kolem kterého poletovaly bílé naducané mráčky. Mráčky však dělaly Puňťovy jednu neplechu za druhou. Nejdřív Puňťu škádlily, po chvíli se jej dokonce snažily skrýt. Puňťa s mráčky chvíli bojoval, ale pak si nejspíš řekl, že je stejně brzké ráno a šel raději na kutě, protože jen co se mé já ocitlo ve městě, nebylo po Puňťovi na obloze ani památky. Ale teplo bylo. To se musí nechat.

 

Chvilku jsem tlapkala rušným městem, ve kterém jsem míjela člobrdu za člobrdou a obchod za obchodem. Protlapkala jsem kolem autobusového a vlakového nádraží, přetlapkala jsem kruhový objezd a park, když se celé mé já ocitlo u zurčící říčky a město kolem mne se jako mávnutím kouzelného proutku proměnilo.

 

Tentam byl městský ruch. Tatam byli čobrdové. Najednou jsem byla na místě, kde by moderní stavbu jeden pohledal, zato o dřevěné domečky, které znám jen z pohádek, nouze nebyla. Dřevěné domečky byly všude kolem mne. V některých byla dílna, v jiném kavárna či restaurace. Objevila jsem obchůdek s hudebními nástroji, objevila jsem ševcovskou dílnu. Než jsem se nadála, ocitla jsem se na malinkém náměstíčku a nevěděla kudy dál.

 

Stála jsem na rynku a rozhlížela jsem se vlevo i vpravo. Všude, kam mé očadlo pohlédlo, byly roztomilé dřevěné chaloupky, které hrály všemi barvami. Mezi chaloupkami byly úzké cesty, které vybízely k průzkumu. Cest bylo stejně jako chaloupek a já nevěděla, kterou z nich bych měla prozkoumat dřív. Ale než se má kebule rozmyslela, tlapky se daly do pohybu a dál jsem tlapkala přes mostek neznámo kam.

 

Utlapkala jsem jen pár kroků, když jsem se ocitla v rozkvetlé aleji. Přímo přede mnou byl obrovitánský medvěd, za ním kůň a spousta člobrdů. To se ví, jak jen jsem medvěda zmerčila, leknutím jsem se posadila. Jak jsem si tak seděla, valila si očadla, štěklo mi, že je tu něco v nepořádku. Ale co to je mi ne a ne štěknout.

 

Seděla jsem na místě, valila jsem očadla a kebulí se mi honila spousta myšlenek. Medvěda jsem z očadel nespustila. Ale člobrdové v jeho blízkosti mi nešli do kebule. Jak jsem tak na místě seděla a přemýšlela, štěklo mi, že se medvěd ani nepohnul. A co víc, vlastně ani nemrknul. V tu chvíli mi to štěklo.

 

V mžiku jsem byla na všech čtyřech a mohla jsem si ukroutit chvost. Vždyť medvěd byl dřevěný. Stejně jako člobrdové, kůň a další kámoši. Byla jsem u soch slavného betlémského masopustního průvodu, který tu má tradici již moc moc moc let.

 

To vám štěknu, kamarádi, tentokrát mne tlapky zanesly na místo ták nevídané, až mne očadla přecházela. Nejdřív domečky jako z pohádky, potom medvěd s člobrdy kolem sebe. Nebýt říčky, která příjemně zurčela do mých ušadel, snad bych ani nevěřila, že tato toulka nebyla krásným snem. Ale je to tak. Betlém existuje. A v dnešních dnech je obzvlášť krásný, jak se můžete sami přesvědčit, až se v mých stopách vydáte.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)