Zřícenina hradu Lopata, PP Kornatický potok

             

Kraj: Plzeňský

Okres: Plzeň - jih

GPS souřadnice: 49.6642061N, 13.5564281E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/huzakeloso

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Kolem Puňti se občas proletěl bílý naducaný mráček, ale opravdu jen občas. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Les, jehož jsem byla součástí ták krásně voněl, až jsem si chvílemi myslela, že jsem v pohádce.

 

Tlapky mne nesly po měkoučké lesní cestě z táhlého kopečka. Po levé tlapce jsem měla parádní bučinu, po tlapce pravé smíšený les se spoustou keřů. V místech, kde byly keře husté, ozýval se libý zpěv kamarádů ptáčků, kteří pěli písně krásnější než krásné.

 

Tlapky mé nesly mne lesem, když v tom mi cestu zkřížila chytrá tabule, ze které trčela lopata. To vám štěknu, kamarádi, já jsem se lopaty nejdřív ták lekla, až jsem si sedla. Pak jsem nevěřila vlastním očadlům. Ale brzy jsem zjistila, že to, co má očadla vidí, je opravdové.

 

Když mi štěklo, že opravdu vidím lopatu, štěklo mi, že jen mrňousek ode mne by měla býti skála, na které v dobách dávno minulých, kdy ani místní les nebyl lesem, stával hrad veliký, ze kterého dnes zbyla už jen skála. Na tomto hradě jsem byla před mnoha a mnoha lety s bráchou. A to vám byla, kamarádi, legranda.

 

Jen co mi štěklo, kde to jsem, kopnula jsem do vrtule a po široké pěšině svištěla jsem do míst, ve kterých jsem tušila svůj velký cíl. Prosvištěla jsem zatáčkou, minula jsem skálu, vysvištěla jsem pár schodů a než mi člobrdice stihla cokoli zakázat, už jsem si to tlapkala po jako řešeto děravé lávce, která má nejlepší roky již dávno za sebou, ke svému cíli.

 

To se ví, člobrdici se můj nápad vůbec nezamlouval. Ale když viděla, s jakou radostí tlapkám dopředu, vydala se za mnou. Něco si mudrovala pod nos, ale kdo by ji poslouchal? Brzy se navíc mé tlapky dotkly pevné země a člobrdice se mi ztratila kdesi za chvostem.

 

Prosvištěla jsem se po skále, kebuli jsem strčila do všech zákoutí. U díry hlubší než hluboké jsem si dala pozor, abych se neocitla tam, kde bych býti nechtěla. Když jsem měla skálu v merku, vydala jsem se na její nejvyšší bod.

 

Spokojeně jsem ležela na místě, na kterém jsem lehávala s bráchou. U tlapek mi ležel okolní les i jediná přístupová cesta, na které se co nevidět objevila i samotná člobrdice. Nechala jsem čas jen tak plynout a myslela na to, jaká byla má první návštěva této úžasné zříceniny. Vzpomněla jsem si i na návštěvy další. Jo, kamarádi, na Lopatě bylo vždycky krásně. A dosud také je. I proto věřím, že lávku nenechají člobrdové spadnout, ale poctivě ji opraví. Vždyť by byla velká škoda o takhle parádní zříceninu přijít.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)