Zřícenina hradu Prácheň

              

Kraj: Plzeňský

Okres: Klatovy

GPS souřadnice: 49.3159892N, 13.6814603E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/gajekudosu

 

Byl krásný den a já jsem se po boku člobrdice toulala Horažďovickem. Z oblohy na mne shlížel kamarád Puňťa a svými hřejivými paprsky mi zahříval kožíšek. Vlahý větřík vanul, a příjemně šuměl v korunách stromů. Kamarádi ptáčci mi do kroku pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen zapět umí. A já jsem byla k nezastavení.

 

Tlapky mne nesly po úzké měkoučké pěšince kamsi na kopeček. Všude, kam jen mé očadlo pohlédlo, merčila jsem vysoké buky. Pod buky merčila jsem koberce jarních květin, které kvetly všemi barvami nejen jara. Merčila jsem bílé květinky, žluté květinky a spoustu květů fialových. Zmerčila jsem kvetoucí mech. Větve stromů byly samý pupen a já jsem si byla více než jistá, že chybí už jen málo a stromy ozdobí mladé lístky.

 

Pěšinka má klikatila se mezi stromy. Než jsem se nadála, vytlapkala jsem na kopeček. V místě, kde stoupání vystřídala rovinka, jsem se překvapením posadila.

 

Přímo přede mnou vyrostla ze země kulatá věž. Kolem nevysoké věže merčila jsem valy a zbytky kamenných zdí. Mezi vší tou středověkou parádou merčila jsem tolik pěšinek, že bych je nespočítala.

 

Jen co jsem se oklepala z překvapení, promrkala jsem očadla, našponovala jsem ušadla a famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechla. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem byla na všech čtyřech a svištěla jsem vstříc pořádnému dobrodružství.

 

Svištěla jsem po pěšince rychleji než rychle. Usvištěla jsem jen pár kroků a byla jsem u věže. Záhy jsem měla místo v merku a další pěšinkou jsem svištěla kamsi mezi valy. Zkoumala jsem val za valem, zdolávala jsem zídky. Svištěla jsem napříč zříceninou, když v tom mi štěklo, že bych se mohla protlapkat po hradní zdi.

 

Jak jsem se rozhodla, tak jsem i udělala. Zpomalila jsem. Vztyčila jsem kebuli a důstojně jsem se nesla po majestátní zdi. Utlapkala jsem jen pár kroků, když v tom jsem zaslechla, jak kdosi mluví o strašidle a kouká na mne. Ten kdosi nebyl nikdo jiný než člobrdice. A jak se mi, kamarádi, smála. Prý by stačilo, kdybych zavyla. To by se mne prý i ona bála.

 

Tohle jsem si nemohla nechat líbit. Já a strašidlo? Na středověkém hradě? Jako ne, že bych tady strašit nechtěla. Vlastně bych tu strašila moc ráda. Vždyť co by mi tu chybělo. Středověké hrady mám ráda. Z hradeb jsem merčila až na vzdálené Rabí. A kdybych strašidla svědomitě, určitě by mi tu turisté zanechali svou svačinu. Ale to bych musela strašit asi opravdu strašidelně. Jenže to já zatím neumím. Ale i tak, nazvat mne strašidlem? To člobrdici projít nemohlo.

 

Rázem jsem seskočila z hradní zdi. Jen co se mé tlapky dotkly pevné země, kopla jsem do vrtule a už jsem svištěla kamsi mezi zbytky hradních zdí. Usvištěla jsem jen pár kroků a měla jsem v merku další místnost. S radostí mi vlastní jsem vskotačila do další místnosti, ve které jsem k mému překvapení nebyla sama.

 

V rohu místnosti, jen pár kroků ode mne, stál v plášti zahalen samotný poustevník. U nohou měl svíčku a působil ták sympaticky, že mi to nedalo a uložila jsem se k jeho boku.

 

Ležela jsem po boku poustevníka a čekala jsem, až mne člobrdice najde. Chtěla jsem na ní štěknout, ale nakonec jsem neštěkla. Vždyť štěkat u poustevníka, to se přeci nedělá. Ale kdyby tu poustevník nebyl, za to strašidlo bych na člobrdici klidně štěkla. A pak bych svištěla kamsi mezi další zdi a hrála si s člobrdicí na schovávanou.

 

Co vám budu, kamarádi, štěkat. Výlet na zříceninu hradu Prácheň byl parádní. Já jsem si zastrašila, našla jsem si kamaráda a už teď se těším, až se sem vrátím. Ale než se tak stane, navštívím ještě moc moc moc zřícenin. Kdybyste věděli, jak se na ně těším. A ještě víc se těším, až si mé zážitky přečtete v mé nové knize.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)