Pozůstatky kostela sv. Jana Křtitele

               

Kraj: Plzeňský

Okres: Domažlice

GPS souřadnice: 49.5456011N, 12.6027425E

Odkaz do map: https://mapy.com/s/gesuzuguco

 

Den byl jako stvořený pro pořádnou procházku. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Vlahý větřík vanul a příjemně šuměl v korunách stromů. Teplo bylo tak akorát, aby se mi chtělo toulat a hledat místečka, která kdysi dávno zdobila svět, a dnes po nich zůstaly pouze vzpomínky a jemné fragmenty.

 

Tlapkala jsem po boku člobrdice nádhernou přírodou do táhlého kopečka. Všude, kam očadlo pohlédlo, byl hluboký les. V hlubokém lese rostl mladý buček vedle statného buku, kterému dělaly společnost borovičky, ztepilé jedle i smrčky.

 

Pod stromy merčila jsem tolik pěšinek, že bych je nespočítala. Některé vedly do hloubi lesa, jiné končily jen mrňousek od cesty, po které jsem tlapkala. Na mnoha pěšinkách našla jsem stopy mých lesních kámošů, jiné pěšinky byly zasypané jehličím a spadanými listy.

 

Na pěšinkách v hloubi lesa objevila jsem stopy kámošů divočáků. Na pěšinkách u lesní cesty objevila jsem stopy kámošek srnek a kámošů srnečků. Jen co jsem se přiblížila k pastvině, objevila jsem stopy kámošek lišek a kámošů zajochů, kteří už tudy hopkají s malými zajíčky.

 

Les, kterého jsem byla součástí, byl živější než živý. Stejně jako pastvina, která se objevila po mé levé tlapce. Kámošky kravky jsem nezmerčila. Ale zato o kámoše z hmyzí říše nouze nebyla. Čmeldové tu poletovali po boku motýlů a včelek a opylovávali různé druhy květin, které pastvinu zdobily.

 

S očadly navrch kebule svištěla jsem dál po cestě mezi lesem a pastvinou, když v tom mi cestu zkřížil svatý Jan Nepomucký. To vám štěknu, kamarádi, čekala bych, že potkám člobrdu, pasáčka či myslivce, ale že mi cestu zkříží samotný Jan Nepomucký? To jsem opravdu nečekala. Ale stalo se a já jsem za to ráda.

 

Svatý Jan Nepomucký stál v malé kapličce vedle mé cesty. V ruce držel svítilnu a jako by mi ukazoval, že mám stlapkat z cesty, po které svištím a dál se vydat doprava, po měkoučké cestě vedoucí alejí.

 

Jak mi svatý Jan Nepomucký doporučil, tak jsem učinila. Sesvištěla jsem ze zpevněné cesty a dál jsem svištěla po měkoučké cestě alejí. Usvištěla jsem jen pár kroků, přesvištěla jsem kořeny, obsvištěla jsem lavičku, když v tom se cesta má změnila v pěšinku. Po pěšince svištěla jsem jen chvilku, když v tom jsem měla alej za chvostem, před famfrňákem měla jsem malý palouček a na paloučku merčila jsem nevysokou kamennou zeď a dřevěná vrata.

 

To vám štěknu, kamarádi, co je za vraty chtěla jsem moc moc vědět. Místečko na mne působilo ták tajemně a zároveň mne k sobě tak lákalo, že se nedalo odolat. Jenže kamenná zídka a dřevěná vrata mi dávaly tušit, že vše budu muset prozkoumat jen zvenčí.

 

Snad to byl malý zázrak, snad mi pomohl svatý Jan Nepomucký, kdo ví. Stalo se, že člobrdice vzala za kliku a vrata se otevřela. Přímo přede mnou objevil se hřbitov, kde byl jeden náhrobek hezčí než druhý. Po levé tlapce zmerčila jsem prazvláštně ležící kámen s lebkou a se spoustou písmenek, když v tom mne do famfrňáku uhodil kamenný oltář s křížem.

 

Kam mne to tlapky zanesly, bylo mi chvilku záhadou. Ale brzy mi štěklo, že jsem u pozůstatků kostela sv. Jana Křtitele a přilehlém hřbitově. Byla jsem na místě moc moc krásném. Byla jsem na místě až tak moc krásném, že vám o něm budu muset štěknout ve své nové knize. Pozůstatky kostela sv. Jana Křtitele jsou ták tajemné a přesto uklidňující, že by byla velká škoda toto místečko v knize nemít.

 

Štěky z našich výletů najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz. Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme rády, když náš web navštívíte ;)