Tunel pro pěší, Kutná hora
Kraj: Středočeský
Okres: Kutná Hora
GPS souřadnice: 49.9280350N, 15.2493797E
Odkaz do map: https://mapy.com/s/hecagavuno
Byl krásný den a já jsem se po
boku člobrdice vydala poznávat Kutnohorsko. Mým cílem byla nejbližší příroda u
tohoto krásného města. Můj plán poznat tuto lokalitu, přivítal i kamarád Puňťa.
Od samého rozbřesku byl na obloze a své paprsky si mohl uzářit. Po boku mi
samozřejmě nechyběl ani kámoš větříček, který byl mezi skálou a říčkou Vrchlicí
ve svém živlu.
Tlapkala jsem po zpevněné cestě a
očadla jsem si mohla vykoukat. Všude, kam jen jsem pohlédla, byla skála nebo
vodička, která příjemně zurčela do dálky daleké. Příroda krásně voněla a
slibovala teplý den. Nikam jsem nespěchala. Tlapkala jsem tempem tlapka tlapku
mine a užívala jsem si každý krok. Užívala jsem si klikatící se cestu, když
v tom mi cestu zkřížil tunel.
To vám štěknu, kamarádi, to vám
bylo překvapení. Tunely nemám ráda. Je v nich chlad, tma a občas mi kolem
kebule proletí nějaký ten netopýr. Ne, že bych se netopýrů bála. To vám
štěknout nemohu. Ale komu by se líbilo, kdyby mu létali kolem kebule? Toho si
doma užiju až dost.
Stála jsem před tunelem,
přemýšlela kudy kam, když v tom si má očadla všimla, že tento tunel není
zase až tak temný, jak se mi na první pohled oslněný paprsky kamaráda Puňti
zdálo. Ba naopak. Všimla jsem si několika světlých míst a dokonce i světla na
konci tunelu, které se zdálo býti dosti blízko na to, abych tunel
neprozkoumala.
Protože jeden nikdy neví, a
v tunelech je opatrnost na místě, našponovala jsem ušadla, pro jistotu
promrkala očadla a famfrňákem jsem se několikrát zhluboka nadechla. Zda jsem to
měla dělat nebo ne, je mi dodnes záhadou. Ale už asi při třetím nadechnutí mne
do famfrňáku uhodila vůně dobrodrůža, kterou chlupáč navětří jen málokde.
Se všemi smysly
v pohotovosti vyrazila jsem kupředu. Tlapka střídala tlapku a než mne
stihl tunel zcela pohltit, už jsem nevěděla, co mám zkoumat dřív.
Po mé pravé tlapce merčila jsem
stopy po středověkých nástrojích, kterými tu člobrdové těžili kámen. Po levé
tlapce merčila jsem různé druhy rudy, které se na místě nacházely. Zrak mne
málem přecházel, když mne tlapky zanesly na místo prosvětlenější než
prosvětlené, na kterém jsem zjistila, že světlo, které jsem merčila na konci
tunelu, tak úplně na konci tunely nebylo.
To vám byla, kamarádi, zrada.
Chvilku jsem přemýšlela co teď, ale nakonec mi štěklo, že přeci nejsem žádný
bojsa, dosud jsem na cestě nic strašidelného nezažila, tak proč bych měla vzít
tlapky na ramena a vracet se cestou stejnou, která mne na msto dovedla? Smysly
v pohotovosti jsem měla, a ač nerada, vyrazila jsem dál. To, co jsem
objevila, to mi kebule nebrala.
Tunel začal se zdáti býti
nekonečný. Čím déle jsem v něm tlapkala, tím více zajímavostí jsem měla
v merku. Dokonce i stříbrnou žílu jsem našla. Mnohokrát jsem si myslela,
že jsem na konci tunelu, ale povětšinou jsem skončila na dalším prosvětleném
místě v zatáčce, odkud tunel vedl dál.
Kolikrát jsem si myslela, že jsem
na konci tunelu, těžko štěknout. Člobrdice říká, že tunel zase tak moc dlouhý
nebyl, ale já jí to nevěřím. Vždyť protlapkat jím, to jsem musela učinit kroků.
Ale víte vy co? Každý krok stál za to. To, co jsem v tunelu zmerčila, to
vám byla, kamarádi, paráda. Uvidíte sami, až se v mých stopách vydáte.
Nakonec jsem se přeci jen na
konec tunelu dostala. Čekala mne tam úchvatná příroda, vodopády, říčka
Vrchlice, a pokud jste si mysleli, že tento tunel bude mým nejtajemnějším
zastavením na Kutnohorsku, jako jsem si myslela já, šeredně byste se mýlili.
Ale o dalších tajemných, někdy i trošku strašidelných místech, vám štěknu ve
své knize, která vyjde na podzim. A protože mi to nedá, o pár z nich se
podělím i v příštích štěcích. Ale opravdu jen o pár ;)
Štěky z našich výletů
najdete na webu člobrdice janulanatoulkach.cz.
Kromě štěků z našich toulek na tomto webu nechybí tipy na výlety do měst a
obcí, recenze z restaurací, kaváren a ubytování a mnoho dalšího. Budeme
rády, když náš web navštívíte ;)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Komentáře
Okomentovat